Odebírat RSS
RSS komentářůLFŠ 2011: Apichatpong Weerasethakul
17. 7. 2011 # 12.32 # Festivaly # 3 komentářů
Letošní program Letní filmové školy slibuje velmi zajímavý ročník. A to i přes to, že většinu filmů mohl návštěvník již vidět. Po loňské návštěvě Bély Tarra nabízí LFŠ letos další velké postavy artového filmu. Za nejznámější jména lze určitě považovat srbského režiséra Emira Kusturicu a finského Aki Kaurismäkiho. V tomto článku bych však chtěl upozornit na ještě jednu osobnost, jejíž přítomnost je naprosto jedinečnou událostí, která se dá přirovnat právě k loňské přítomnosti Bély Tarra. Od 27.7. do 31.7. zde bude hostem asi nejvýraznější thajský režisér Apichatpong Weerasethakul (mimo jiné výherce Zlaté palmy za film Strýček Búnmí).
Ve svých filmech využívá naprosto jedinečný styl, který působí originálně i v rámci kontemplativní kinematografie, jež si už stačila vytvořit určité konveční postupy a projevy. Logika a výstavba filmů je často podřízena intuici a náhodným asociacím, které se stávají plnohodnotnými interpretačními nástroji. Narativní kauzalita je často v jeho snímcích roztříštěna a vztah příčiny a následku se řídí náladou a povahou jednotlivých částí.
Sám Weerasethakul přiznává, že jde o ryze osobní snímky, které nutně vycházejí z thajské mentality, jeho osobních zkušeností a zdejších mýtů. Pro zahraničního diváka tak často nezbývá než uchopit jeho snímky právě často jako transcendentní magická zjevení, kterým je třeba se naprosto odevzdat a nechat se řídit proudem podvědomí.
Nabízí se samozřejmě spekulace, nakolik svéráznou estetiku Weerasethakulových snímků ovlivnilo jeho studium architektury na Chicagské univerzitě. Často totiž buduje namísto tradiční narativní struktury „vyprázdněné“ obrazy prodchlé téměř neuchopitelným, ale jasně přítomným geniem loci. V bujném porostu džungle pak často nechává promlouvat staré thajské mýty a tradiční kulturní symboly.
K auře geniálního režiséra také nepochybně přispěl fakt, že to jeho filmy nemají ve svém domácím prostředí příliš lehké a často způsobují konflikt se státními úředníky. Přísná cenzura způsobila, že ne všechny jeho snímky byly distribuovány, a pokud ano, tak pouze ve velmi omezeném nasazení. Systém státního financování v Thajsku v podstatě nefunguje, a tak Weerasethakul produkuje filmy skrze svou produkční společnost Kick The Machine a dodnes není schopen dluhy za své předchozí projekty splatit. V mezinárodním kontextu je tak považován za vizionáře, kterému příliš domácí systém nepřeje, ale za to se úspěšně účastní nejprestižnějších filmových festivalů (získal např. několik cen v Cannes).
Nutno však dodat (abychom tvůrce příliš nemytizovali), že Apichatpong Weerasethakul je vedle svých festivalově vřele přijetých filmů Slastně tvá (2002), Tropická nemoc (2004) a Světlo století (2006) zároveň i autorem snímku skládající poctu thajským béčkovým filmům The Adventures of Iron Pussy (2003). Ve svém posledním díle Strýček Búnmí (2010) pak umně spojuje právě žánrové zdroje s lokální mytologií a akademicky čistým stylem předchozích snímků. Z retrospektivy na LFŠ by se tak mohl Apichatpong Weerasethakul jevit pouze jako jednorozměrný tvůrce uznávaných celovečerních filmů a videoinstalací, což by byla velká dezinterpretace. V několika rozhovorech se například zmiňuje o svém vysněném snímku Utopia, ve kterém by čerpal z knih Raye Bradburyho a zároveň propojil mytologický příběh o přerodu světa s odkazy na seriál Star Trek.
Vedle jeho čtyř celovečerních snímků, které budou v Uherském hradišti promítány, je také jedinečná možnost spatřit jeho krátké snímky a videoinstalace, které jsou jinak špatně dostupné. V pátek 29.7. pak bude od páté hodiny hostem Lekce filmu v sále Reduty.
Více o tvůrci a programu naleznete na oficiálních stránkách Letní filmové školy.
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
rumunský režisér Emir Kusturica?
Bacha na ty chyby ohledně „rumunského režiséra Kusturici“ (kdepak rumunského), a „uznávaného Islanďana Kaurismäkiho“ (kdeže…)! Jako potrestání, ať si autor sám zjistí pravé národnosti, neporadím :)
Safra. Za ty chyby se omlouvam a ihned je opravuji. Tak to dopada, kdyz clovek u psani mysli uz nad dalsimi clanky, ktere by bylo treba napsat :) A dekuji za tak rychle upozorneni. Takove mystifikace by se nemely vubec stavat…