Odebírat RSS
RSS komentářůMFF Karlovy Vary #1 Osobní výběr nejzajímavějších filmů festivalu
1. 7. 2011 # 19.23 # Festivaly # Bez komentáře
Již potřetí za sebou nabízíme našim čtenářům pohled do programu nadcházejícího festivalu v Karlových Varech. Z nepřeberného množství desítek titulů bývá náročné vybrat ty nejzajímavější tituly, které by nenaplnily pouze požadavek konvenční „festivalové hitovky“, jejichž aura většinou vyprchá ihned po skončení akce, ale také byly umělecky přínosné a inovativně koncipované. Na následujících řádcích nabídnu osobní pohled na to, co považuji v letošním programu jako to nejzajímavější. Při sestavování programu je pak dobré brát v potaz fakt, že festival nabízí jedinečnou možnost zhlédnout na velkém plátně řadu filmů, které pravděpodobně nebude mít člověk již nikdy více v tomto provedení možnost spatřit. Osobně tak volím vždy raději projekci menšího komorního snímku, než mediálně propíraného titulu, který se pravděpodobně do české kinodistribuce podívá (např. Strom života, Kůže, kterou nosím…). Přesto se těmto filmům v následujícím přehledu zcela nevyhýbám.
Asi nejzajímavější sekcí je „Jiný pohled“, který se soustřeďuje převážně na netradičně pojaté snímky často přesahující až do kategorie experimentálních filmů. Letos se v rámci tohoto výběru objeví i velmi známá jména. Zatímco Kim Ki-dukova novinka získala z předešlých festivalů rozporuplné ohlasy, určitě stojí za to upozornit na další filmy významných režisérů. Naomi Kawase zde má svůj film Hanezu, Hong Sang-soo Den, kdy přijíždí a Bruno Dumont Stranou Satana. Autory těchto třech snímků spojuje jejich zájem v minimalismu a estetické vytříbenosti směřující ke kontemplaci. Daleko experimentálnější bude nejspíše trojice snímků z letošního Sundance: britský experiment Devět múz, Mlýn a kříž rozvíjející témata Brueghelových obrazů a americký nezávislý film Tady nabízející poetický pohled na vztah dvou cizinců. Neopominutelný je také druhý celovečerní film nejvýraznější nizozemské filmařky Urszuly Antoniak s názvem Modré světlo či režijní debut Michael blízkého spolupracovníka Michaela Hanekeho Markuse Schleinzera. Osobně plánuji navštívit i Cestu nikam, která na sebe upozornila loni na festivalu v Benátkách, stejně tak jako letošního výherce sekce Directors’ Fortnight v Cannes s názvem Dýchat.
Horizonty nabízejí osvědčené tituly etablovaných autorů, mezi letošními snímky lze ale nalézt vyzývavé tituly, jejichž autoři rozvíjejí vlastní nekompromisní přístup k filmové estetice. Jednou z událostí tak bude česká premiéra Turínského koně, který byl oceněn na Berlinale (recenzi si u nás můžete přečíst). Ze snímků, které zatím nečeká širší distribuce pak nelze opominout novinku ruského režiséra Andreje Zvyagintseva Jelena (Speciální cena poroty sekce Un Certain Regard v Cannes), íránský film Rozchod Nadera a Simin Asghara Farhadiho (oceněný hlavní cenou z Berlinale) a poslední snímek tureckého auteura Nuri Bilge Ceylana Tenkrát v Anatolii (Cena poroty z Cannes). Velmi dobré ohlasy má také britský film Tyranosaurus, který na sebe upozornil na Sundance.
Festival je v rámci stovek projekcí jedinečnou kulturní událostí, která by měla mít ideálně za cíl vzdělávat své návštěvníky a rozšiřovat jim povědomí o národních kinematografií za horizontem České republiky. V tomto případě pak nebude lepší cesty jak se „dovzdělat“, než navštívit některou z projekcí celovečerních dokumentů, které jsou uváděny v rámci „Návratů k pramenům“. Jednak zde bude uveden film Cormanův svět o režisérovi, jenž poprvé umožnil dostat se k řemeslu některým slavným režisérům Nového Hollywoodu (Coppola, Scorsese, Spielberg..). Dále dokument o vzniku filmu Deep End (Deep End: Cesta k filmu), snímek o kariéře slavného hollywoodského režiséra Elii Kazana (Dopis Eliovi), který bude doplňovat starší dosud nedistribuovaný dokument o tomtéž autorovi (Outsider Elia Kazan). V této sekci se vedle klasických děl zahraniční kinematografie objeví i nově restaurovaná verze Markety Lazarové.
Z dalších sekcí je již problematičtější vybírat, protože se člověk často musí orientovat pouze podle festivalové anotace, které bývají v některých případech zavádějící. Osobně mě již na začátku roku velmi zaujal snímek Návrat ztraceného otce debutujícího australského režiséra Brendana Fletchera, který byl vybrán také do programu Sundance festivalu. Film se hraje v sekci „Fórum nezávislých“. Ze soutěžní sekce „Na východ od západu“ zase navštívím snímek Belvedere Ahmeda Imamovice z Bosny a Hercegoviny, který se vrací k neblaze proslulému Srebenickému masakru. Osobně jsem zvědav, zda se Imamovicovi podaří navázat na jeho impozantní krátký film 10 minuta. Ve stejné sekci se pak bude také promítat slibný debut bulharské autorské dvojice Ivana Vladimirova a Valeri Yordanova Tenisky.
Krom jmenovaných filmů a sekcí pak stojí za to zaměřit se na „Deset evropských režisérů očima Variety“, kde se objevuje řada prvních či druhých snímků vycházejících režisérů. Ben Whitley (oceněný v roce 2009 za Down Terrace na festivalu Raindance) tu má svůj horor Seznam smrti, Lisa Aschan svou prvotinu Jako opice (která již byla oceněna v Tribece a na Berlinale), David Dusa svůj celovečerní debut Květy zla (předtím na sebe již upozornil s krátkým filmem v Rotterdamu) a první hraný film dokumentaristky Jannicke Systad Jacobsen s názvem Rozpal mě, sakra.
Schválně jsem přeskočil některé sekce, které jsou hůře čitelné a zhlédnout zajímavý film nelze jinak, než metodou pokusu a omylu. I hlavní soutěž, která představuje především filmy neokoukaných tvůrců, z mého pohledu spadá právě mezi pole tohoto vzrušujícího festivalového tápání, kde nelze předem cokoli předpokládat a kde neexistují jakékoli předsudky. Krom německého filmu Zisky Riemann Lollipop Monster se tak zřejmě nechám překvapit a vybírat filmy čistě na základě intuice.
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
