Odebírat RSS
RSS komentářůTitanic film festival zůstává na hladině
8. 4. 2011 # 16.40 # Aktuálně # Bez komentáře
Současné finanční problémy maďarské kinematografie, která po dvě dekády znamenala středoevropský vzor vztahu státu a kinematografie (jenž se výrazně podepsal na kvalitě a kontinuálním mezinárodním zájmu o tamější filmy bez prodlevy navazujícím na 80. léta), za sebou málem nechaly další oběť (viz o problémech zde). Budapešťský mezinárodní filmový festival Titanic (nejvěhlasnější filmová akce v zemi) pouhé dva týdny před zahájením svého 18. ročníku přišel o 30% svého rozpočtu kvůli náhlému odepření státního grantu, na němž událost závisela již od svého vzniku roku 1994.
Organizátoři se nicméně rozhodli s razantním poklesem prostředků vypořádat a festivalu se dnes podařilo otevřít své sály a ty budou vítat návštěvníky až do 16. dubna. Nedostatek financí se však podepsal na zkrácení akce o dva dny, mírném zredukování programu a stejně tak počtu pozvánek či propagačních nákladů. Kvalita letošního line-upu však nikterak neutrpěla a v nabídce je 52 celovečerních snímků, rozvržených do více než 10 sekcí.
V mezinárodní soutěži se objeví 7 filmů (oproti 9 minulý rok). Vzhledem k B kategorii festivalu se zde objevují tituly, evropskému diváku již dobře známé – francouzsko-německá minisérie Carlos (rež. Olivier Assayas) o ikoně mezinárodního terorismu 70. a 80. let zastávající pozici extrémní levice, na jejíž vypjatých osudech se dobře odráží spletité mezinárodní vztahy těchto let, Essential Killing Jerzyho Skolimowského, subjektivněji a meditativněji pojaté téma terorismu (tentokrát blízkovýchodního) a svobody, jež by zde mohl získat další cenu vedle již vlastněného ocenění z Mar del Plata a zvláštní ceny poroty z Benátek.
V podvědomí máme i česko-slovenský film Zuzany Liové Dům, součást našeho letošního trojlístku na Berlinale, jehož tamější ohlasy rovněž dávají určité naděje, že by se film mohl stát objevem tohoto méně exponovaného festivalu. Festivalový dramaturgové jej předem označují jako pokračovatele tvorby Mikea Leigha či Kena Loacha především v jeho síle detailu. Evropské zástupce uzavírá dánský snímek Savage režisérského dua Martina Jerna a Emila Larssona, krimidrama o mladíkovi ze zločinecké rodiny, jenž se snaží pykat za své zločiny, zbavit se svých dluhů a poznat svobodný život, ovšem krvavá minulost ho dostihuje na každém kroku a jeho boj se zdá být marný. Film o nezadržitelnými okolnostmi potlačených snech a touhách byl nominován na nejlepší severský snímek roku.
Z mimoevropských kinematografií se v sekci ocitly tři snímky. Kanadská tragikomedie Curling Denise Côté vypráví příběh sociopata přenášejících strach ze společenského soužití í i na svoji dceru, které nedovoluje ani navštěvovat školu. Jejich monotónní a uspávající život za čtyřmi stěnami domu se však náhle otevírá, když samo okolí o ně začne projevovat zájem (bodem zlomu se stane právě pozvání na tento zvláštní severský sport) a na povrch se dostává dlouho skrývaná touha po lidském kontaktu. Průběh opožděné socializace však vůbec není jednoduchý a navíc je stížen podezřelými okolnostmi, jež dodávají filmu mysteriózní prvek.
Asijský kontinent je zastoupen hned dvakrát. Japonským film Haru´s Journey (rež.: Masahiro Kobayashi) je rodinné drama střižené s road movie o cestě devatenáctileté dívky a jejího tělesně postiženého otce na odlehlý ostrov za příbuznými, v čemž oba vydí osvobození od vzájemného těžkého břemene. Jejich postoje se však během pouti plné konfliktů i překvapení nečekaně mění a jsou i příležitostí pro režisérovu kritiku moderní japonské společnosti, pro níž tradiční hodnota rodinné zodpovědnosti je již téměř prázdným pojmem. Dojímavou hlavní roli získal herecký veterán Nakadai Tatsuya, jenž zazářil v několika Kurosawových filmech (Sedm Samurajů, Ran).
Druhým snímkem je další příspěvek k podmanivému íránskému sondování do života íránské mládeže poznamenaného západními vlivy Rainy Seasons (rež.: Majid Barzegar). Vypráví o rozmrzelém teheránském teenagerovi, který kvůli rozvodu svých rodičů má byt sám pro sebe, místo svobody však cítí nejistotu a neví co si počít s životem, který ho nenaplňuje. Jednoho dne se střetává se studentkou, která hledá střechu nad hlavou a jeho rozhodnutí přijmout ji ohrozí jeho tělo i duši.
Sekce francouzských filmů nabídne například film Romaina Gavrase Our Day Will Come, černohumornou roadmovie o nespokojeném a ustrkovaném zrzkovi, jenž hledá vysvobození v zemi, kam by výborně zapadl. Vydává se se svým kumpánem do Irska, ale toužebné vysvobození se mění v sebedestrukci a násilí na nevinných. Otázka xenofobie a jejích obětí je tak kontroverzně relativizována a pohled na tento problém je v důsledku vskutku komplexní a činí ze syna slavného tvůrce politických filmů velmi nadějného tvůrce. Čistým žánrovým počinem zavání film Fabrice Goberta Lights Out, temný thriller o záhadném mizení vysokoškolských studentů a následné psychóze na předměstí Paříže na počátku osmdesátých let. Jemnější zážitek naopak slibuje ženská ruka Fabienne Berthaud, která stvořila film Lily Sometimes. Vdaná žena se musí přizpůsobit nové situaci, kdy se po smrti matky musí postarat o svoji extrémně citlivou a tím pádem nesamostatnou sestru. Na venkovském statku si zranitelná dívka vytváří svůj vlastní bezpečný svět, z kterého je stále těžší uniknout a její sestra musí vykonat řadu těžkých voleb a postupně pochopí, že normalita je velmi subjektivní pojem. Hlavní role ztvárnily Diane Kruger a Ludivine Sagnier.
Sekce Nordic Lights nabízí výběr šesti skandinávských filmů, z nichž nejzajímavěji vypadá dánská moderní variace na Mozartova Dona Giovanniho Juan (rež.: Kasper Holten) o sebejistém muži jenž miluje a zároveň nenávidí ženy a zároveň se v dnešních dnech snaží žít naplno, či finský krimithriller Priest of Evil (rež.: Olli Saarela), jenž je dalším zajímavým příspěvkem k nové severské tradici tohoto žánru a tentokrát se zabývá prvním střetem detektiva s absolutním zlem v temných útrobách helsinského metra, kde řádí nebezpečný psychopat.
Irská sekce „Green Island“ je překvapivě temná a zaměřená na sociálně závažná témata. Originálním svědectvím o zničujícím vlivu médií je snímek Snap debutující dramatičky Carmel Wintersové, hořký a fragmentárně vyprávěný příběh sledující dokumentární štáb, jenž se snaží udělat interview se zahořklou a jízlivou matkou, jejíž mladistvý syn nedávno unesl batole. Z případu se stala národní senzace a jak syn, tak matka se stali veřejnými nepřáteli a navíc obětními beránky bulvárních plátků. Jediným odlehčením v sekci je veleúspěšná komedie Zonad Johna a Kierana Caynerových (John je tvůrcem proslulého indie filmu Once). Film nahlíží do venkovské komunity, jíž naruší vpád mimozemšťana v červeném, což je ve skutečnosti alkoholik uprchlý z rehabilitační kliniky a využívající pohostinosti naivních obyvatel.
Festival nabízí i sekci temných filmů The Dark Side, čtveřici východoasijských děl v sekci Extreme Asia či výběr filmů z letošního Raindance.
Články obsahující informace o maďarsko:
Zdroj: Cineuropa.org
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
