Domů » Festivaly

Střípky z tiskových konferencí Febiofestu

Pražský Febiofest skončil v pátek a počátkem tohoto týdne nastupuje do dalších velkých měst v České republice. A protože zde již nebude možné potkat jednotlivé festivalové hosty, IndieFilm se alespoň pokusí přetlumočit ty nejzajímavější informace, které od nich v Praze na tiskových konferencích zazněly. První z nich je íránský režisér Rafi Pitts, jemuž byla věnována jedna z letošních poct.

Na tiskové konferenci se Pitts vyjádřil ke způsobu financování svých filmů. Vyjádřil lítost nad tím, že dnes již není možné získat na film zabývající se společenskými otázkami nějakou finanční podporu od íránského státu. Filmaři se tedy musí spoléhat na financování od zahraničních institucí, které často vyžadují, aby film vyjadřoval určité myšlenky. Sám se označil za velmi šťastlivého, protože osobně zatím nemusel žádný svůj snímek upravovat, aby sponzorům vyhovoval. Obdivně se vyjádřil i na adresu některých íránských producentů, kteří jsou ochotni riskovat veškerý svůj majetek a financovat film, přestože se v jeho tématech skrývá velké riziko.

Pitts se vyjádřil i k osobním zkušenostem s natáčením v Íránu, kam se vrátil ze svého studia v Londýně na přelomu roku 1996/7. Jako první filmař se zde tehdy snažil natočit koprodukční film. Cenzuru, která zde panuje, označil na tiskové konferenci za nevyzpytatelnou stejně jako počasí: „Nikdy nevíte, kdy se zatáhne.“ Jako příklad uvedl natáčení svého snímku Lovec (Shekarchi), který vytvářel pod pečlivým dohledem národních cenzurních orgánů. I přesto bylo jeho natočení povoleno, což si Rafi Pitts vysvětluje tím, že tamní úředníci zřejmě předpokládali, že zelená opozice nakonec ve volbách zvítězí a pravidla systému se následně radikálně změní. Dodal, že uvedení svého snímku v Íránu pokládá ze velmi důležité, protože právě v tom vidí roli politického snímku, jenž musí přesvědčovat i osoby jiných názorů.

Během konference se krom zmínění režiséra Jafara Panahiho, který byl nedávno bezdůvodně uvězněn na několik let, také věnoval dalšímu íránskému tvůrci Mohammadu Nourizadovi, jehož zatčení však nebylo médii téměř reflektováno. Ačkoli ho sám Rafi Pitts označuje jako ne za tak dobrého filmaře jakým je Panahi (přiznává i, že si s Nourizadem není názorově příliš blízký), vyzdvihnul ve svém komentáři fakt, že měl tu odvahu napsat několik nesouhlasných dopisů vládě o jejích zákrocích proti demonstrantům, přestože to pro něj znamenalo jisté vězení.

Přední turecký režisér Semih Kaplanoğlu odpovídal na řadu rozličných otázek. Jedna z prvních směřovala na jeho produkční firmu Kaplanfilm, kterou zaštítil všechny své filmy. Ta v současné době produkuje dva snímky. První je zasazený do Bosny a Hercegoviny a pod jeho produkčním dohledem jej natáčí Aida Begic, která na sebe v Cannes upozornila celovečerním debutem Sníh (Snijeg). Film by prý měl mít premiéru na festivalu v Locarnu. Druhý projekt by měl být mozaikou krátkých dokumentů v režii nejmenovaných německých režisérů, jimž dělá Kaplanoğlu poradce.

Dále sdělil, že inspiraci ke své unikátní tvorbě nachází od zen-buddhismu až k židovství, od Koránu k Bibli – zkrátka v řadě zdrojů. Přiznal potřebu vyjádřit fakt, že se současný člověk vzdaluje od reality, od sousedů a bližních. Jeho tvorba je pak hledáním odpovědí na toto duchovní prázdno. Přitom svět vnímá především v juliánském pohledu – jako prostor společných idejí a snů, ze kterých osekává to nedůležité.

Jako zásadní formující událost, jež mu pomohla při hledání jeho režijní dráhy, označil Mezinárodní filmový festival v Istanbulu, na kterém se učila celá jeho generace. Akce, jenž letos oslaví své třicáté výročí, totiž vytvořila důležitý prostor pro světové artové filmy, k nimž se jinak nešlo v normálních podmínkách dostat.

Kaplanoğlu na tiskové konferenci také potvrdil, že v budoucnosti lze očekávat novou generaci tureckých režisérů. V posledních letech se dle jeho slov v turecké kinematografii odehrává velký boom, což se však netýká pouze mladých filmařů, ale i starší generace, do které sám patří. Upozornil přitom na kurdské filmaře, jenž mají potřebu se vyjádřit ve vlastním jazyce k lokálním tématům, což dříve nebylo kvůli cenzuře příliš možné. Právě z těchto končin pak naznačuje, že by se mohlo objevit několik zajímavých tvůrců.

V závěru pak zodpověděl i otázku, jaký vlastně má vztah k reklamám. Jejich natáčení se v minulosti věnoval asi tři roky a točil je spolu s televizními seriály. Přiznává, že pro něj spíše znamenaly způsob, jak si „osahat“ řemeslo. Od té doby, co se začal věnovat celovečerním snímkům (tedy nějakých deset let) se již tomuto formátu nevěnuje.

Francouzský auteur Olivier Assayas navštívil Febiofest ve čtvrtek. Jeho rozličnou tvorbu jsme na našem webu již zmiňovali a jeden z dotazů směřoval právě k tomu, zda lze v jeho filmech nalézt určité společné konstanty. Assayas se v podstatě takovému úsudku snažil vyhnout a upozornil na fakt, že zatímco řada režisérů se snaží se svými snímky pobývat v jednom omezeném světě (a filmy jsou tak neustále pouhými parafrázemi předchozích témat), on naopak svými díly zamýšlí svět co nejvíce rozšířit a pohlížet na něj právě skrze pestrost svých snímků.

Zároveň se snažil upřesnit i svou pozici v rámci francouzské kinematografie. V komentáři se přiznal, že se necítí být dědicem či nositelem tradice nové vlny, ale celé toto hnutí vnímá pouze v jeho historickém významu, než jako skupinu filmařů s blízkými názory. Zmínil, že nezačínal jako kritik, ale jako malíř a až po této zkušenosti začal psát scénáře pro krátké a následně celovečerní filmy. Příležitost v Cahiers du Cinéma, kam psal eseje o filmu, vnímá jako perfektní zkušenost, která ho donutila přemýšlet o filmovém umění. Sám si uvědomuje, že je zřejmě mezi posledními tvůrci, jenž k režii přešli z teoretického zázemí, zatímco dnes se již etablují ti, kteří obor vystudovali na škole.

Fridrik Thór Fridriksson zase na tiskové konferenci odhalil, že jeho další film bude zasazen na ostrov Stromboli v Itálii a do Číny. Končit by však měl na Islandu poblíž neblaze proslulé sopky Eyjafjallajökull. Řadu záběrů prý natočil právě při jejím posledním soptění. Více se mu však o filmu mluvit nechtělo a z jeho tématu příliš neodhalil. Zápletka by však měla vycházet z podobného konceptu jako tomu bylo u Antonioniho Dobrodružství. Film samotný by totiž měl být poctou právě tomuto italskému klasikovi.

To jsou stručně ty nejzajímavější informace z tiskových konferencí letošního Febiofestu. Jejich kompletní záznamy lze samozřejmě zhlédnout na oficiálním festivalovém kanálu zde.

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 5. 4. 2011 ve 0.47 a zařazen do kategorie Festivaly ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.