Odebírat RSS
RSS komentářůPocta Febiofestu: Semih Kaplanoğlu
23. 3. 2011 # 3.24 # Festivaly # Jeden komentář
V programu letošního Febiofestu je několik neopominutelných záležitostí. Jednou z nich je také Pocta tureckému režisérovi Semihu Kaplanoğlovi, od něhož zde bude k vidění celá trilogie o Yusufovi. Projekce těchto snímků je pro pražského diváka zajímavá nejen samotnou estetickou výjimečností těchto snímků, ale také tím, že režisér na poslední chvíli přislíbil svou účast a bude tak moct na festivalu filmy Vejce, Mléko a Med osobně uvést.
Stručný obsah této filmové trojice lze nalézt pod tímto textem ve znění převzatém z oficiálního festivalového katalogu. Tento text však bude pojednávat o režisérovi v poněkud obecnější rovině a pokusí se ho zasadit do kontextu tureckého filmu.
Semih Kaplanoğlu patří do vlny nových filmařů, kteří debutovali svými celovečerními snímky na konci devadesátých let, či těsně po přelomu tisíciletí. Tito tvůrci jsou označováni za Novou vlnu tureckého filmu, přestože podobně jako další evropské „nové vlny“ sami žádné hnutí nevytvořili či nesepsali žádný manifest, který by je společně svazoval. Sjednocují je spíše témata, kterým se věnují, a způsob, jakým je na plátně ukazují. Společný jim je také fakt, že si jejich snímky často vyslouží více pozornosti na zahraničních festivalech než na domácí půdě, kde se o ně média příliš nezajímají a do kina sem na ně přijde pouze malá skupina diváků. Tento jev se však projevuje i u řady dalších národních kinematografií, jenž na sebe v mezinárodním festivalovém okruhu strhly pozornost (příkladem mohou být doznívající nové vlny maďarských a rumunských filmařů).
Z těchto nových tureckých režisérů jsou nejznámější dvojicí Nuri Bilge Ceylan a Semih Kaplanoğlu. Prvně jmenovaného můžeme označit za nejoceňovanějšího tureckého režiséra současnosti, Kaplanoğlu by byl zřejmě druhým. Dále sem bývá zařazován Zeki Demirkubuz, Yeşim Ustaoğlu, Reha Erdem, Tayfun Pirselimoğlu, Uğur Yücel, Ahmet Uluçay, Derviş Zaim, Handan İpekçi a Kutluğ Ataman. Tito filmaři přinesli do turecké kinematografie zcela nový styl natáčení, který narušil idál „bezešvých“ úspěšných filmů šedesátých a sedmdesátých let a vydal se více nekonformní cestou.
Ve své trilogii Vejce-Mléko-Med navazuje Kaplanoğlu na témata, jež lze v tureckém kulturním kontextu často pozorovat. Vyzdvihuje funkci rodiny, ale zároveň rozpracovává i otázku identity – jak v osobní, tak společenské a kulturní rovině. Postava Yusufa si v průběhu trilogie buduje vztah nejdříve s otcem a následně s matkou. Pátrání po charakteristice a identitě současné turecké společnosti se však odehrává mimo moderní společenská epicentra. Většinou se nalézáme v přírodě, či vesnicích, ale nikdy se nedostaneme do zalidněných prostor větších měst. Hledání sebe sama a nalézání příslušnosti k určitému místu či zázemí se odehrává přes na první pohled banální události plné prodlev a dlouhých záběrů, ve kterých je však jejich opravdová podstata jasně zachytitelná.
Autor svými myšlenkami navazuje na předchozí osobnosti spirituálních filmů a v tomto ohledu uritě nelze opominout zjevnou inspiraci Andrejem Tarkovským (sám Kaplanoğlu jeho významný vliv na svou tvorbu nepopírá – zmiňuje ale třeba také Bressona či Ozua). Podobně jako Tarkovský staví čas jako nejdůležitější prvek filmu, na jehož postupné probíhání je třeba upozorňovat a uvědomovat si toto nastávání. Tuto koncepci se pak snaží aplikovat na všechny své snímky.
Kaplanoğlu stylem své trilogie následuje současné artové filmy. Nepoužívá žádnou hudbu a vystačí si pouze s minimalistickým záběrováním. Výtvarnou stránku filmu však nelze v žádném případě zhodnotit z kopií, které putují po internetu. Zde ještě více než v jiných případech platí, že festivalové projekce nabídnou jedinečnou příležitost vidět filmy obrazově opravdu tak, jak mají být. Nelegálně šířené kopie mají rozpité barvy a špatný bitrate, jenž způsobuje, že se původní výtvarná koncepce zcela vytrácí.
Informace z oficiálních stránek festivalu:
Vejce | Projekce: 28.3. 14:30; 29.3. 18:00
Básník Yusuf se po letech vrací do rodné vesnice na matčin pohřeb. Seznamuje se zde s půvabnou Aylou, jež se o jeho maminku pět let starala a která jej žádá, aby splnil ženino poslední přání. To spočívá v obětování posvátného zvířete. Yusuf nenávidí pasivní vesnický život a až na cestě k obětnímu místu si uvědomí důležitost rodinných kořenů. První díl z minimalistické trilogie se podobně jako její další části opírá o dlouhé záběry, v nichž spatřujeme bolestnou proměnu vesnického Turecka. (Zdroj: Febiofest)
Mléko | Projekce: 27.3. 20:30; 28.3. 17:00
Druhý díl trilogie o Yusufovi, v níž se zrcadlí společenské změny Turecka na vývoji vztahu matky a syna. Yusuf právě dokončil střední školu, svou budoucností si je ale více než nejistý. Stále žije s matkou, s níž vyrábí mléko a sýr. Postupující industrializace ale mění tvář venkova k nepoznání a není jisté, zda se rodina v budoucnu uživí. Matka Zehra má poměr s místním mužem a Yusuf s trpkostí zjišťuje, že už není jediným mužem v jejím životě. Mladík také píše básně, a když jej pro zdravotní stav nepřijmou do armády, musí se vyrovnat s novou životní situací. Bude se v rodném domě dále věnovat poezii, nebo se vydá do městských továren? Snímek získal v roce 2009 cenu FIPRESCI na mezinárodním festivalu v Istanbulu. (Zdroj: Febiofest)
Med | Projekce: 28.3. 19:30; 29.3. 15:45; 1.4. 22:00
Závěrečná část trilogie o Yusufovi se vrací až do básníkova dětství, kdy jako šestiletý žije s rodiči v hornaté krajině severovýchodního Turecka. Otec Yakup, který se živí včelařstvím, je pro chlapce tím nejdůležitějším ve vesnici. Malý Yusuf s ním často vyráží do lesa, kde otec do korun stromů zavěšuje úly. Včely ale postupně mizí a Yakup se musí přesouvat stále hlouběji do lesa. Jednoho dne se nevrátí a chlapec přestane zcela mluvit. Vynikající kamera společně s pomalým rytmem snímku vytváří meditativní atmosféru, v níž se odvíjí téma sepětí člověka s přírodou a vnitřní vývoj mladého Yusufa. Film získal na loňském Berlinale Zlatého medvěda za nejlepší snímek a ocenění ekumenické poroty. (Zdroj: Febiofest)
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
[...] Podrobně jsme o Poctě Febiofestu tomuto držiteli loňského Zlatého medvěda informovali zde. Konala se také tisková konference s Edwardem Lachmanem, kameramanem snímku o Bobu Dylanovi I am [...]