Opravdová kuráž

15. 2. 2011 # 19.05 # Filmy # Bez komentáře

Rooster Cogburn v Maršálovi, klasickém westernu z postklascikého období Hollywoodu, byl jednou z pozdních rolí Johna Wayne a zároveň tou první a jedinou, za kterou slavný herec obdržel Oscara. Prvek sebereflexe, obsažený ve způsobu, jakým Wayne ztvárnil unaveného, cynického a lacinou whiskou čpícího správce pořádku, nabyl na významu v nejnovějším filmu bratrů Coenových, který bych navzdory shodnému původnímu názvu (True Grit) nazýval remakem jenom s velkou opatrností. Opravdová kuráž především vychází ze stejné literární předlohy jako Maršál, z na pokračování vydávaného románu Charlese Portise. Spolu režírující a scénáře spolu píšící bratři Coenovi chtěli být dle vlastních slov knize věrnější. Neobeznámen s předlohou, nemohu posoudit, zda-li skutečně jsou, ovšem pokud ano, představuje Portisova kniha, řazena na amerických školách mezi povinnou četbu, v rámci westernového žánru výlučný počin.

Stěžejní odlišnost od většiny zástupců tradičního amerického žánru tkví v pohlaví a věku ústřední postavy. Vypravěčkou příběhu je čtrnáctiletá Mattie Rossová (v celovečerním filmu debutující Hailee Steinfeld), která nám během úvodních minut vcelku klidným hlasem oznámí, že její otec byl zabit a okraden bídákem Tomem Chaneyem (Josh Brolin), kterého se ona nyní vydává polapit a (v ideálním případě) zabít. Protože chce pro svou misi toho nejlepšího, najme si federálního maršála Reubena „Kohouta“ Cogburna (Jeff Bridges), o němž je známo, že se smrtícím výstřelem dlouho neotálí. Zprvu nepříliš ochotný veterán se nakonec nechá umluvit a společně s mladším parťákem, texaským rangerem LaBoeufem (Matt Damon) vyrážejí splnit svůj úkol. Ač z toho muži nejsou moc nadšení, aby se ujistila, že za své peníze dostane, co žádala, rozhodne se je Mattie doprovázet.

Bez dlouhého otálení, kterého se původní film vyvarovat nedokázal, jsou nám představeni hlavní aktéři i cíl, za nímž budou během několika následujících desítek minut putovat. Tlustý, jednooký a starý (jak mu ostatní s chutí připomínají), zároveň lhostejný, unavený a věčně opilý kovboj, neobyčejně sebevědomá a cílevědomá dívka – zejména o ně dva zde běží. Spíše než dobrodružnou výpravu však jejich jízda americkou krajinou připomíná trochu melancholickou dvougenerační road movie, který by se v lehce pozměněné podobě mohl odehrát také o několik desetiletí později. Na přestřelky a divokou jízdu na koních zbylo v tomto příběhu o nelehkém dospívání v drsném světě místo až v druhém plánu. Jeden z atributů pro westerny příznačných, mužská rivalita, pak vyprávění dokonce záměrně retarduje (střelecké klání mezi Cogburnem a LaBoeufem).

Podobně jako například Záskok obdivuhodně mísí nadhled a obdiv k humanistickým filmům Franka Capry, reflektuje Opravdová kuráž filmy o kovbojích s úctou a nevážností zároveň. Neohroženého maršála Mattie poprvé zastihne v místě určeném k tomu nejosobnějšímu rozjímání. Úděl menšin, jež to ve westernech nikdy neměly snadné, je zde nelehký až na hranu parodie, ale chování postav k černochům, Indiánům a Asiatům v sobě současně nese kus pravdy, které se díla klasického Hollywoodu raději vyhýbala. Pravdivost – zřejmě žádné jiné slovo Opravdovou kuráž v kontextu filmů z daného období americké historie nevystihuje lépe. Týká se to rovněž nepřikrášlovaného zobrazování násilí a absence jakékoli úcty k lidskému životu. Cogburn padouchy střílí jako králíky. V klasických westernech tomu nebylo jinak, klasické westerny nicméně zabíjení nebanalizovaly suchým humorem a tudíž na svou zvrácenost ani neupozorňovaly.

V radikálním dosahování spravedlnosti střelnými zbraněmi lze samozřejmě spatřovat paralely s dnešní situací ve Spojených státech i jinde na světě, kde lidé volí jako východisko z krize (třeba té ekonomické) střelbu do domnělých viníků. Zatímco Maršál byl, stejně jako sám John Wayne, výrazně pravicový a těšil se přízni nepopulárního republikánského prezidenta Nixona, Opravdová kuráž střelné zbraně neglorifikuje ani neodsuzuje. Coenovi nezaujímají jasná politická stanoviska, spíše ironicky konstatují, jak se věci měly a mají. A tak například Mattie i přes svou perfektní obeznámenost s právním řádem volí cestu méně legální, leč jistější, pokud jde o výsledný efekt. Výsostně postmoderní je Kuráž rovněž v neochotě dělat velké rozdíly mezi padouchy a hrdiny – krutí jsou podobně a jde jim tak jako tak hlavně o peníze.

Hudba stálého spolupracovníka Coenů Cartera Burwella dodává filmu na westernové rozmáchlosti od úvodu, kterému dominují detailní záběry. Teprvé poté, co postavy vyrazí na cestu, může se víc „rozmáchnout“ i Roger Deakins za kamerou. Velké celky s koni cválajícími texaskou krajinou dávají vzpomenout na zlatou éru westernu, ačkoli jsou jenom okrasným doplňkem hlavního vyprávění, posunovaného vpřed během intimnějších scén s dvěmi či více postavami vedoucími dialog během pozvolné chůze na koních. Jako oblíbenou coenovskou hru se žánrovými pravidly, spočívající ve zvýraznění toho, čím jsou dané žánry charakteristické, bychom mohli vnímat i řadu ikonických westernových záběrů – veranda s LaBeoufem pohupujícím se na židli (jako Henry Fonda v Mém miláčkovi Klementině), Cogburn stojící v černě orámovaném průzoru do venkovní krajiny (jako John Wayne v Pátračích).

Po oslňujícím výkonu Jennifer Lawrencové ve Winter’s Bone můžeme být v Opravdové kuráži svědky zrodu další nadějné mladé hvězdy. Během natáčení teprve třináctiletá Hailee Steinfeld byla sice na Oscara nominována v kategorii vedlejší, co do významu jí ale bez debat náleží role hlavní. Mattie udává rytmus vyprávění, svými znalostmi hravě přechytračí všechny mužské postavy a její perspektivou divoký západ vnímáme (pročež se jeví ještě divočejším, drsnějším a špinavějším). Pro nadměrné sebevědomí, přemoudřelost a schopnost odrazit každý argument argumentem přesvědčivějším asi nebudete Hailee Steinfeld zbožňovat, každopádně je radost její čisté, přepjatostí neposkvrněné herectví sledovat. Ve své nezlomnosti je natolik věrohodná, až vznikají pochyby, patří-li titulní Kuráž skutečně Cogburnovi, anebo jí (nebo oběma).

Cogburn Jeffa Bridgese je mnohem větším neotesancem než Cogburn Johna Waynea. Lidský život pro něj má stejně mizivou hodnotu jako osobní hygiena a musí se opravdu hodně přemáhat, aby vzbudil dojem, že mu na někomu/něčem alespoň trochu záleží. Bridges, jenž vždy vynikal výborným komediálním načasováním, dobře odhadnul poměr mezi nekompromisností, která vzbuzuje respekt a šosáctvím, které od jakéhokoli respektu odrazuje. Zvlášť vedle nenucené Hailee ale vystupuje do popředí výrazná stylizace jeho postavy. Od velkých gest (ostentativní tasení koltu) k přehnaně zhrublému hlasu. Je zároveň znát, že Cogburna nebere přehnaně vážně a kdykoli mu to scénář umožňuje, mýtus vytvořený okolo tohoto charakteru něčím shodí (nazvěme to třeba jednookým pomrkáváním na diváka). Nevyužití hereckého potenciálu Matta Damona a zvláště Joshe Brolina zamrzí, leč film těží primárně ze vztahu Mattie a Cogburna.

Pro nedostatek výstředností, přítomných snad v každém režijním počinu od Coenů, ať již v podobě bizarních snových sekvencí, postav jako z jiného světa nebo absurdních dialogů, může někomu Opravdová kuráž připadat „málo divná“. Podivné hlášky nechybí, byť jejich podivnost například u Cogburna spočívá v tom, jak přesně pojmenovávají skutečný stav věcí, nechybí ani postavy s neobvyklými jmény, byť LaBoeuf i Harold Parmalee vystupují již v knize a přítomna je i surrealistická scéna s medvědem na koni, byť následně dojde k jejímu racionálními objasnění. Pravdou je, že převažujícím naladěním a svou strukturou (vypravěčka, zjevování postav v kritických momentech, doslov) má film blíže k uhlazenému, vysoce ambicióznímu americkému dramatu z produkce Stevena Spielberga (který Kuráž skutečně produkoval) než k zábavně ujeté coenovce. Ovšem, proč ne, když filmu nelze po stránce řemesla a emocí, jež vzbuzuje, téměř nic vytknout.

Opravdová kuráž USA, 110 min., premiéra v ČR 17.2.2011