TV tip na úterý: Velká iluze
17. 1. 2011 # 23.50 # Aktuálně # Bez komentářeFrancouzský režisér Jean Renoir natáčel filmy od 20. do 60. let minulého století. Ve třicátých letech, ze kterých pocházejí jeho nejznámější snímky, ustálil svou stylistiku. Důmyslně prácoval s pohyblivou kamerou, atmosféricky „oddramatizovaně“ vyprávěl (vycházel částečně ze stylistiky francouzského poetického realismu) a kladl důraz na společenskou rovinu výpovědi děl. V polovině třicátých let se Renoir dokonce podílel na vzniku několika explicitně politických snímků ovlivněných levicovým uskupením Lidová fronta. Výlet do přírody, Velká iluze a Pravidla hry – tři díla, která jsou v Renoirově tvorbě všeobecně považována za nejvýznamější – sice ve své době nezapadla, ale výraznějšího uznání se dočkala až v letech padesátých díky kolektivu kritiků francouzského časopisu Cahiers du Cinéma s André Bazinem v čele.
Pacifistická Velká iluze vznikla v roce 1937, tudíž se v ní zrcadlí zkušenost s první světovou válkou i houstnoucí ovzduší nad středozápadní Evropou v předzvěsti té druhé. Koncem 30. let se hrozba konfilktu s Německem zdála pravděpodobnou, a tak Renoir zdůraznil potřebu charakterního lidského chování během válečného stavu. Naprosto odmítal pudové vnímání boje i přetékání nepřátelských vztahů mimo bojiště. Děj se odehrává za první světové války a sleduje cestu tří zajatých francouzských důstojníků za svobodou. Během plánování a realizace útěku Velká iluze ukazuje, že mezilidské vztahy nejsou řízeny jen příslušností k národům. Obvykle převažuje vliv příslušnosti k jednotlivým společenským třídám. Tudíž si francouzský důstojník z vyšších kruhů rozumí s německým velitelem (Erich von Stroheim) aristokratického původu lépe, než se svými dvěma francouzskými kolegy (jeden z nich Jean Gabin). A naopak – tito dva důstojníci, reprezentanti dělnické třídy, mají vlastnostmi,výchovou a zájmy blíže k obyčejnému venkovskému obyvatelstvu nepřátelské země.
18.1. Úterý 23:35 (ČT2) Velká iluze