Domů » Filmy

Domů na Vánoce

Norský režisér Bent Hamer patří mezi režiséry, kteří pomohli otevřít na počátku nového tisíciletí tuto nevelkou a dlouhá léta opomíjenou kinematografii zahraničnímu povědomí. Snímkem Povídky z kuchyně oslovil i velké festivaly a rychle se zařadil mezi jejich ostře sledované stálice. O postavení Hamerovy tvorby svědčí i pozornost ze strany české distribuce, jež nyní uvádí po zmíněném úspěšném počinu a dramatu Faktótum již třetí jeho snímek. Navíc hořce komediální novinka Domů na Vánoce vstupuje do českých kin téměř současně s norskou premiérou, což však sebou automaticky nemusí nést punc kladné iniciativy.

U společnosti CinemArt totiž získala režisérova osobnost takové renomé, že bez váhání předkoupila práva na uvedení ještě před celosvětovou premiérou v Torontu. V tomto případě však podle mě šlo o poněkud ukvapený krok, jelikož tentokrát Hamer vloženou důvěru příliš nenaplnil. Jeho svěží ironická díla vystřídala poněkud unavená mozaika, marně se snažící o univerzální přesah. Původní záměr totiž chtěl poněkud velkoryse pojmout lásku ve všech aspektech a fázích a využil tak nabízející se možnosti zachytit na pozadí zjitřeného období svátků její prchavou povahu. Nakonec však fragmenty nezávisle se proplétajících životů nedokážou dát dohromady ucelenou obecnější výpověď.

Samotný začátek však sliboval netradiční a působivý pohled na vánoční svátky. Zavádí diváka přímo do strohé domácnosti bez jakékoliv dekorace, v níž dvě znuděné děti sledují televizi s až ironicky působící americkou „propagandou“ šťastných a veselých. V nepřítomnosti kamery malý chlapec zmizí a děj se přesouvá ven, do zanedbaných prostor bez jediné stopy sněhu a s nulovou sváteční atmosférou. Když je pak tato srbská momentka utnuta chladnokrevným záběrem postavy v teroristickém úboru, držícího chlapce v hledáčku odstřelovací pušky, vyvstává otázka, jak tento deziluzivní obraz zařadit do celkové struktury.


Po tomto syrovém úvodu se děj přenáší do zasněženého, nočního Norska, kde se začíná rozvíjet poměrně klasická vánoční tématika na „evropský způsob“. Svátky se tedy nestávají pohledem na lidi prožívající rodinné štěstí a pospolitost, ale se smutnými povzdechy zdůrazňují lidskou osamělost a nenaplňovanou touhu po blízkosti druhých. Záhy se navíc ukáže, že tísnivá expozice se nestane žádným kontrapunktem k nepřekvapivému obrazu severských Vánoc a že povídková struktura skutečně disponuje jinými ambicemi než inarrituvskou argumentací. Nakonec úvod slouží jen jako dost neorganický, a co se týče výpovědi zbytečný prostředek, jenž se snaží alespoň nějak dynamizovat strnulý děj.  Postupně rozvíjené útržky ze života obyvatel jednoho městečka jsou totiž až přeplněny lítostí a soucitem a v tomto totožném naladění se slévají v nerozlišený proud bez jakékoliv rytmické obměny či uvolněného nádechu.

V čem si však Hamer zachovává přesvědčivost je jeho schopnost otisknout pocity postav ve stylistické rovině. Statické dlouhé záběry, jen výjimečně oživené velmi pomalými jízdami, a teskná klavírní melodie pronikající do napjatého ticha umožňují zachytit onu těžko vyslovitelnou vánoční melancholii. Kamerové detaily občas dlouze setrvávají na zraněných tvářích a mají tak až bergmanovský účinek, i když výrazně retardují již tak stagnující děj. Mísí se totiž s kontemplativním využíváním ztichlé noční krajiny, z níž jsou pomocí bodových světel vytvářeny magické, občas až abstraktní, kompozice.

Zvolený styl jako by skutečně u diváka navozoval únavu. Odpírá nové vizuální podněty ať už utápěním záběrů v temnotě či setrváváním na jediném místě a silný nedostatek variací se vlastně stává hlavním znakem filmu – dotýká se i monotónního hudebního doprovodu, celkového rytmu i prožitků jednotlivých postav. Jako by tyto zvolené prostředky již předem dávaly najevo, že jakákoliv touha po změně bezděčně vyrůstající z atmosféry svátků, je jen chvilkové ošálení a možná i trocha milosti v nekonečném tápání. Jakkoli z filmu sálá vizuální vytříbenost, dokáže tento emocionální význam navodit naprosto nenuceně. Skutečně znám jen málo vánočních snímků, z nichž by s takovou bezprostředností sálala ona tajuplná nálada nadějného očekávání čehosi nevysvětlitelného.

Pečlivé budování atmosféry však silně upozaďuje naraci, která spíše slouží k vytvoření úzkého kontextu náhlého vnitřního hnutí a po splnění své funkce rychle vyprchává do štědrovečerní temnoty. Některé „povídky“ jsou skutečně jen krátkými okamžiky a každá z nich svoji funkci směřuje k naplnění značně širokého zadání. Proto záměrně vynechávám konkrétní zmínky o ději, jelikož představení každé linie a motivace postavy vesměs odpovídá zhruba polovině každého fragmentu, po níž následuje určitý, ne vždy přesvědčivý, dovětek. Děj zůstává většinou jen u výchozích nápadů, jež nemají na malé ploše šanci se více rozvinout, a, ruku na srdce, většina z nich je už předem uzavřena jakémukoliv prohloubení i extenzi.

Nejvíce tudíž mohou vyniknout povídky, v nichž nejde o vývoj (v dosti omezeném psychologickém smyslu, o dějových posunech tu řeč ani moc být nemůže), ale o chvilkový prožitek. Ten v ryzí podobě naplňuje pouze nejskromnější a poetickými nápady hýřící linie dvou dětí, mezi nimiž se pod betlémskou hvězdou rodí křehké pouto, postavené na nevinné lži. Naopak v příběhu lékařových štědrovečerních klientů se efektní nebeská kulisa stává až laciným mystickým dovětkem, jenž je navíc záhy silně narušen očekávanou pointou vysvětlující expozici. Ta bohužel dokazuje, že Hamer skutečně neoplývá schopností překvapovat. V tom selhává i jeho jistě prozřetelné rozhodnutí obohatit i další příběhy či jejich narativní uspořádání později zodpovězenými otázkami. Znavený divák tím je sice udržován v bdělosti, ale nakonec zjistí, že pouze za cenu toho nejbanálnějšího vysvětlení.

Film Domů na Vánoce tak ve svém základě obsahuje zásadní rozpor. Precizní a působivá stylistická stránka každou chvíli bolestně naráží na chatrnou narativní strukturu, což v posunuté rovině znamená, že autentický prožitek je nakonec shozen skrumáží lacině melodramatickými point. Vyzdvihované niterné pocity odvrácené strany vánočních svátků se navíc sice daří přenášet na diváka, nutně však musí dojít k jejich otupení, když je jediná a všemi postavami obdobně sdílená emoce uměle rozprostřena na plochu celovečerní stopáže. Skrze těžko prodyšnou slupku lítosti a soucitu tak těžko pronikají náznaky ironie, jež zdaleka není tak kousavá a přesná, jak by se dalo od Hamera či norského filmu očekávat. Rovněž divák musí tentokrát oželet i pečlivý, i když nenápadně podaný vývoj postav a jejich vztahů, jenž zajistil uznání předchozím Hamerovým snímkům.

Výsledkem je tudíž poměrně úmorný film, který doplatil na přílišnou šířku svého východiska. Sice spatříme lásku v základních podobách, ale spíše ve spěchu a bez možnosti lépe poznat postavy a jejich zázemí. Tento film by udělal lépe, kdyby zůstal u skromného cíle odhalit onu nepojmenovatelnou atmosféru, která napomáhá lásce a sounáležitosti vysvobodit se z vnitřních pout, a nerozřeďoval ji v urputné snaze opakovaně dokládat univerzální pravdivost výchozí myšlenky. Poté, co tuto službu úspěšně vykonala vyrovnaná vizuálně-akustická složka, je zbytečné hledat odpověď jinde než v samotné vnitřní rezonanci diváka. Právě proto otisk tohoto snímku trpí stejnou dočasností jako podmanivé citové zmatení, jež přesně za měsíc možná čeká na každého z nás.

Mimochodem, abych trochu narušil mírně patetický nádech recenze, jenž však vyvěrá z rétoriky filmu – proč nás konzervativní distributoři nutí usínat nad severskou vánoční depresí, která dle mého těžko osloví početnější publikum, když jsme místo toho mohli oslavit skandinávské vánoce jinak a daleko nekonvenčněji. Nejoriginálnějším letošním vánočním snímkem je bezesporu finská akční komedie Rare Exports, která se v odhalování santaclausovského mýtu nehodlá před ničím zastavovat. Dle mého by tenhle dárek mezi trochu podivnou klubovou nabídkou konce letošního roku skutečně zazářil (návnada zde).

Domů na Vánoce Norsko/Švédsko/Německo, 85 min., premiéra v ČR 25.11.2010

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 24. 11. 2010 ve 14.13 a zařazen do kategorie Filmy ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.