Domů » Festivaly

Vítězné filmy mezinárodního filmového festivalu v Římě

Ačkoliv je římský mezinárodní filmový festival stále mladou akcí, která letos oslavila teprve pátý ročník, nemůže si stěžovat na nedostatek publicity a zájmu ze strany filmových tvůrců. To, že nejde o žádnou festivalovou popelku, již od samého počátku zajišťovala hlavně silná investiční podpora hostujícího města, které se rozhodlo obohatit své kulturní portfolio o další událost daleko přesahující hranice země.

Zpočátku se římský festival lišil od obdobných akcí především netradiční podobou oficiální poroty. Té předsedal většinou renomovaný režisér (první ročník takto podpořil Ettore Scola) a pod ním rozhodovalo 50 porotců –  nikoliv však filmových profesionálů, ale běžných filmových nadšenců, kteří byli vybíráni nejen na území Itálie, ale i v ostatních evropských zemích. Mladí cinefilové tím získávali jedinečnou možnost rozhodovat o všech cenách, včetně té nejvyšší. Nejlepší film spolu s oceněnými hereckými představiteli pak získal a stále získává stříbrnou sošku římského císaře Marca Aurelia z klenotnické dílny samotného mistra Bulgariho. Tu si třeba mohl odvézt americký film Juno, který si na festivalu odbyl evropskou premiéru či Helen Mirren, oceněná loňský rok za roli v životopisném filmu o L. N. Tolstém The Last Station.

Situace se však změnila a římský festival nyní pracuje s klasickou mezinárodní porotou a diváci mají šanci pouze rozhodovat o ceně publika. Předsedou hlavní poroty byl letos italský herec a režisér Sergio Castellitto (hrál např. v Bessonově Modré hlubině či ve Scolově Rodině), paralelně s ní působila i porota pro dokumentární snímky a porota posuzující vycházející tvůrce.

Stejně jako minulé ročníky i letošní ročník navštívila řada hereckých hvězd, například Julianne Moore, která si vyzvedla cenu za herecký přínos, Aaron Eckhart či Keira Knightley, jež ztvárnila hlavní roli v zahajovacím soutěžním snímku Last Night (rež. Massy Tadjedin) – překvapivě intimní komorní romanci o neúnosnosti majetnického vztahu a jediné noci s dávnou láskou, která má až osvobodivé účinky.

Kromě klasických filmů evropského arthousu a intelektuálnější americké produkce nabídly neoficiální sekce snímky vyznačující se méně konvenčním filmovým jazykem. Letos nabídla dva „Focusy“ – přehlídku nezávislých filmů od amerických tvůrců, kteří jsou podmínkami nuceni pokračovat ve své tvorbě v jiné zemi (např. John Landis) a také soubor filmů nabízející netradiční pohled na ženskou sexualitu, z nichž asi nejzajímavější byl francouzský snímek Le Sentiment de la chair Roberta Garzelliho, vypravějící v cronenbergovském stylu romanci radiologa a ženy, kteří sdílejí lásku k lidskému tělu a vnitřním orgánům.

Opět také fungovala „laboratoř“ současného filmu pro děti a mládež s názvem Alice nella citta´, jež měla ráz soutěžní sekce se 14 mezinárodními premiérami. Ceny si odnesly dva filmy rozdělené věkovou hranicí. Nejlepším snímkem do 12 let se stal španělsko-italský film Christiana Moliny I Want to be a Soldier o vyrůstání malého chlapce pod vlivem televizního násilí, které se zhmotní v dvojici jeho imaginárních přátel. Vítězným filmem pro publikum nad 12 let se stal dojemný belgický Oxygen (rež.: Hans van Nuffel) o dvou umírajících mladících, kteří vzdorují smrti silnou láskou k dívkám.

Z mezinárodní soutěže dokumentárních filmů vítězně vzešel nizozemský film Rainmakers (Floris-Jan Van Luyn) – investigativní dokument o úpadku čínského životního prostředí, jemuž vévodí čtyři tvrdohlaví aktivisté bojující s agresivně jednajícími úřady. Snímek je zajímavý i po formální stránce, jelikož si za vizuální rámec bere přirozený oběh vody, a rovněž řadu problematických jevů posunuje až do symbolické roviny.

Porota posuzující filmy vycházejících talentů ocenila vyzrálý dánský debut Kaspara Munka Hold Me Tight, drsný psychologický příběh čtyř teenagerů, kteří stále hledají vlastní identitu, avšak po jednom osudovém dni ve škole musí náhle převzít plnou zodpovědnost za život jednoho z nich, což přináší nečekaný chaos a bolest.

Nyní se již konečně dostáváme k rozhodnutím mezinárodní poroty, jež posuzovala celkem 16 děl. Cena Marka Aurelia pro nejlepší snímek se dostala do rukou Olia Barca, režiséra francouzsko-belgického filmu Kill Me Please. Absurdní komedie vypráví o moderním lékaři, který chce učinit ze sebevraždy asistovaný akt a jeho soukromá klinika v horách začne tuto službu nabízet. Přijme tak několik podivných, ale barvitě vykreslených jedinců, avšak postupem času se jeho vize dokonalé sebevraždy začne komplikovat.

Velkou cenu poroty získal snímek Susanne Bier In a Better World (viz zde), který ocenilo i publikum. Zvláštní cena poroty připadla německému režisérovi Chrisu Krausovi za jeho film The Poll Diaries – dobovou romanci z první světové války o lásce 14-leté dívky k estonskému revolucionáři, jež nutí destruktivní události předčasně dospět, ale také nalézt nezničitelnou naději.

Cenu za nejlepší herecký výkon si odnesl Toni Servillo za koprodukční film A Quiet Life (rež.: Claudio Cupellini), v němž ztvárnil stárnoucího Itala, který chce ve Frankfurtu zapomenout na bolestnou minulost, kterou mu však nečekaně připomene dlouho nezvěstný syn a postaví ho před nelehké rozhodnutí jak dále naložit se svým životem. Nejlepší herečkou bylo překvapivě vyhlášeno celé obsazení mexického filmu The Good Herbs (rež.: María Novaro), smutném příběhu dcery vypořádávající se s alzheimerovou chorobou své matky, i jejich sousedky, která zažívá naopak trauma ze zavraždění vlastní vnučky.

Udělena také byla čestná plaketa prezidenta Italské republiky pro film nejlépe zdůrazňující lidské a sociální hodnoty. Tu získal lehce pojatý íránský smímek Dog Sweat režiséra Hosseina Keshavarze o šestici obyčejných mladých lidí, kteří každodenně bojují s islámskou společností o uspokojení svých soukromých potřeb, mezi něž patří například sen o pěvecké kariéře či snaha vyrovnat se s odlišnou sexuální orientací, komplikovaná tlaky rodiny.

NEJLEPŠÍ FILM
Kill Me Please
režie: Olias Barco

VELKÁ CENA POROTY
In a Better World
režie: Susanne Bier

ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY
The Poll Diaries
režie: Chris Kraus

NEJLEPŠÍ HEREC V HL. ROLI
Toni Servillo za film A Quiet Life
režie: Claudio Cupellini

NEJLEPŠÍ HEREČKA V HL. ROLI
Celé hlavní obsazení filmu The Good Herbs
režie: Mária Novaro

NEJLEPŠÍ VYCHÁZEJÍCÍ TALENT
Kaspar Munk za film Hold Me Tight

NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM
Rainmakers
režie: Floris-Jan Van Luyn

CENA DIVÁKŮ
In a Better World
režie: Sussane Bier

CENA PRO NEJLEPŠÍ FILM PRO DĚTI DO 12 LET
I Want to Be a Soldier
režie: Christian Molina

CENA PRO NEJLEPŠÍ FILM PRO MLÁDEŽ NAD 12 LET
Oxygen
režie: Hans van Nuffel

CENA ZA HERECKÝ PŘÍNOS
Julianne Moore

ČESTNÁ PLAKETA PREZIDENTA ITALSKÉ REPUBLIKY
Dog Sweat
režie: Hossein Keshavarz

Zdroj: romacinemafest.it

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 8. 11. 2010 ve 21.51 a zařazen do kategorie Festivaly ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.