Odebírat RSS
RSS komentářůProjekt Frankenstein
3. 11. 2010 # 4.16 # Filmy # Bez komentáře
Další snímek z letošní canneské soutěže se podařilo českým distributorům dostat do místních kin. Tentokrát se jedná o film s názvem Projekt Frankenstein maďarského režiséra Kornéla Mundrucza. Ten je volně inspirován dnes již klasickým románem Frankenstein od Mary Shelley. Mundruczó se o jeho převedení do jiného uměleckého ztvárnění nepokoušel se svým filmem poprvé a při natáčení tak vycházel již ze své vlastní divadelní hry, kterou na motivy knihy napsal v roce 2007. I tentokrát spojil Mundruczó síly se svou několikaletou spolupracovnicí Yvette Biro, s níž v minulosti vytvářel i oceňovaný film Delta či dvojici divadelních her.
(následující odstavec může obsahovat mírné spoilery) Děj snímku se odehrává v současnosti, kdy sedmnáctiletý Rudi utíká z dětského domova a přijíždí za svou matkou do Budapeště. Jsou vánoce a rodina by měla být spolu. Po příjezdu do zchátralého a vybydleného domu se však nesetkává se svou matkou, ale s filmovým režisérem, o němž netuší, že je jeho biologickým otcem. Rudi se účastní konkurzu na filmovou roli, ale shodou nešťastných událostí zabije svou sestru, která se o roli také uchází. Chlapec utíká a začne se schovávat v neobydlených částech domu. Jeho pouto s otcem je však po čase opět svede dohromady, ale i tentokrát má jejich setkání fatální následky.
Mundruczó tak velmi volně rozpracovává z původního románu motiv stvořitele (zde se v roli režiséra objevil samotný Mundrúczó), který dal počátek novému životu. Rudi je pak podobně jako Frankenstein tragickou postavou, která je nucena opustit svůj domov a schovávat se před společností, pro kterou ztělesňuje monstrum. Právě motiv tvorby, stvoření, či přetváření pak prostupuje celým snímkem.
Projekt Frankenstein je však zcela nejzajímavější svou vizuální stránkou, kompozicemi scén a celkovou mizanscénou, které se podrobuje celá dramaturgie filmu. Film tím opět upozorňuje na samotnou konstrukci snímku a posiluje tím celkovou pocit artificiálnosti a zcizení. Řadu scén lze označit za „divadelní“, jenže to je očividně právě režijním záměrem, který umocňuje vyznění filmu, a je bezpodmínečně nutné ho akceptovat. Sám Mundruczó se vyslovil: „Vražda a smrt jsou věci, které nelze ukázat normálně – čím více je stylizujete, tím blíže se spíš dostanete pravdě, i když je výsledek teatrální.“
Lze říci, že vizuální stránka filmu zde vytváří nedělitelnou součást významu snímku a nelze je chápat jako dva odddělené elementy – popřípadě chápat Projekt Frankenstein jako manýristický film s precizně komponovanou kamerou, ale slabým dějem. Styl natočení naopak posiluje celé téma filmu a dává mu smysl.
Otázkou spíše je nakolik je Projekt Frankenstein originální a čím se odlišuje od ostatních festivalových snímků. Ne náhodou se hned prvním dlouhým záběrem připomene atmosféra jedinečného Sokurova snímku Dukhovnye golosa, když do dlouhého záběru na jedoucí auto po budapešťském nábřeží zazní vážná hudba. V následujících minutách lze pak nalézt podobnost s množstvím dalších děl.
Mundrúczův film se podobá řadě evropských filmů a nijak příliš nevybočuje ze současných trendů festivalového filmu – stačí, aby silně poukazoval na své formální prostředky a pohrával si s rozvolněnou narativní strukturou. Tyto snímky si však začínají být stále více navzájem podobné a fádní.
Skoro se až nabízí myšlenka, nakolik se o tento výsledný tvar filmu zasloužila již zmiňovaná Yvette Biro, která není pouhou umělkyní, ale zároveň i filmovou teoretičkou, která stojí za knihou „Turbulence and Flow in Film“, jenž je věnována právě zkoumání pomalosti, vyprázdnění a kontemplace v současných filmech. Ač jde o pouhou spekulaci, je možné, že právě její rozhled v této oblasti do jisté míry mohl způsobit eklektičnost filmu – který reflektuje a absorbuje současné trendy festivalového filmu, ale už zapomíná přidat svůj vklad, či nějaké ozvláštnění.
Projekt Frankenstein, Maďarsko/Německo/Rakousko, 105 min., premiéra v ČR 28.10.2010
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
