Odebírat RSS
RSS komentářůStřípky z rozbíhajícího se MFDF Jihlava
27. 10. 2010 # 23.56 # Festivaly # Bez komentáře
Mezinárodní filmový festival dokumentárních filmů Jihlava začal v úterý již počtrnácté soustřeďovat příznivce dokumentárního filmu do západomoravské metropole. Festival je to v českém kontextu výjimečný. Dovolím si tvrdit (ač jsem všechny tuzemské přehlídky prozatím nenavštívil), že disponuje zřejmě nejpříjemnější diváckou obcí. V Jihlavě se scházejí lidé inteligentní a kriticky myslící, ale zároveň i vřelí a přátelští. A stahuje se jich pořád víc. Zmapování takto velké akce (letos se bude promítat 274 filmů) zdaleka přesahuje možnosti článku o několika odstavcích, a proto nabízíme několik střípků, jakýchsi výkřiků (doufejme že ne do tmy), které divákovi poskytnou několik málo informací a vodítek. Pro utvoření kompletního přehledu není lepší alternativy než prostudovat detailně program na stránkách festivalu či si jako účastník zakoupit tištěný program.
Z organizačního hlediska je jistě nejpříjemnější změnou k lepšímu otevření nového promítacího sálu s kapacitou 300 míst v Domě kultury. Loňský ročník byl totiž postižen „karlovarským syndromem“ převahy návštěvníků nad sedadly kin. Nutnost zvětšení celkové kapacity míst byla urgentní, doufejme že spolu se zvýšenou cenou akreditací se situace v tomto ohledu zlepší. Částečně by tomu mohl napomoci loni poprvé spuštěný projekt Váš domácí festival, v němž vybrané snímky kolují po předem vybraných jihlavských domácnostech. Tímto projekčním kanálem se divákům prezentuje i nový film Víta Janečka Skvělá příležitost.
Po prostudování programu se ozřejmí velká devíza festivalu – neobyčejný rozptyl témat, forem i metráží filmů. Například soutěžní sekce Opus Bonum, v níž o vítězi rozhoduje pouhý jeden porotce, má reprezentovat tendence světového dokumentu a naznačuje ústřední tamatické okruhy současné tvorby. Režiséři se zajímají zejména o politickou sféru společnosti, válečné konflikty, ohrožení životního prostředí člověkem, sociopatie (drogy, kriminalitu, …) a krizi kapitalismu způsobenou krizí finanční. Ale například v další soutěžní sekci Mezi moři (snímky střední a východní Evropy) se zřetelně vyjevuje, že místní filmaři před velkými obecnými tématy upřednostňují hledání národních specifik. V pozadí těchto snímků nalézáme stín komunististické minulosti, dokumenty mají daleko více lokální charakter, zaměřují se na sociální problematiku příslušných států, náboženství, místní zvyky, hledání genia loci a bývají nasáklé typickou nostalgií.
Česká radost představuje výběr z českých dokumentů. Zahrnuty jsou i v běžné distribuci uvedené Český mír Víta Klusáka a Filipa Remundy, Cinematerapie Ivana Vojnára, Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace Radima Procházky a další. Za upozornění stojí snímek JUDr. Michal Danišovič, v němž Martin Kohout portrétuje podplukovníka zasahujícího proti demonstraci roku 1989. Zajímavým faktem je, že velké množství českých filmařů hledá téma v zahraničí (připoměňme nedávné Vítejte v KLDR) – v Turecku, Vietnamu, Koreji či na Sibiři.
K hranicím pojmu dokument se blíží díla hned z několika sekcí. Divoké myšlení představuje antropologické studie, Doc-fi v názvu spojuje protikladné pojmy dokument a fikce a nabízí snímky amatérských tvůrců pracujících často s neherci. Heslo letošního ročníku vytváří podobný protiklad, když se v pojmu Doc-dream střetávají slova dokument a sen. Z pomezí dokumentu a TV show vyvěrá sekce Reality TV. Mimoděk je tak položena otázka, jakými aspekty dokumentu disponují hybridní podoby reality show. V jedné z nich nahlížíme do sociálně slabých britských domácností, v další sledujeme přípravu mladých hokejistů, jinde zas zaměstnavatele vydávajícího se potají mezi své zaměstnance.
V programu nalezneme hned několik méně či více ucelených bloků. Nebezpečím pro návštěvníka se stává zejména ten typ strávení festivalu, během nějž lehce proniknou do všech témat a zároveň nedosáhnou komplexního vjemu z žádného. Vyzdvihněme tedy pouhá tři témata. Prvním sadou filmů máme na mysli tři snímky související s osobností režiséra Jeana-Luca Godarda. Dva ve vlně Emmanuela Laurenta nahlíží mezi dva slavné filmové tvůrce, Godarda a Francoise Truffauta, na jejich přátelství a rozchod ke konci 60. let. Socialismus, nejnovější Godardův počin, je inscenací odehrávající se na výletním parníku, v níž jsou symbolicky konfrontovány ideje socialismu a kapitalismu. Trojici doplňuje francouzský dokument Útržky rozhovorů s Jeanem-Lucem Godardem. Zachycuje Godardovy myšlenky o historii, společnosti, filmu, politice a o svobodě obecně. První dva filmy uvede do české distribuce společnost Artcam.
Případ bratří Mašínů názorově rozdělil českou společnost. MFDF Jihlava ukazuje, jak může festival dokumentárních filmů reagovat na soudobé dění a jak může podněcovat kritické myšlení veřejnosti. Sekce Do historie nabízí pohled na protikomunistickou skupinu z obou stran, s otevřeným výhledem k pomyslnému dialogu. Vzniklé pnutí by mělo být ideálním podhoubím pro růst fakticky podloženého názoru diváků. Názoru, který se může opírat o znalost vyjádření členů odbojové skupiny i pozůstalých některých obětí. Bohužel ale shledáváme selekci nevyváženou, jelikož pouze jeden snímek ze šesti reprezentuje názory kritiků jednání Mašínů.
Ekologická témata procházejí napříč všemi sekcemi. Okem víru, okolo kterého se snímky točí, se stal tematický blok Ekomystika. Zahrnuté snímky se věnují finančním krizím (té poslední i té roku 1929), hledají jejich kořeny, popisují průběh a následky. Reflektují dopady na hospodářství, ale i sociální rozměr a souvislosti s enviromentálními problémy. Jasně naznačují, že pojem kapitalismus má mnoho možných realizací a ukazují, že nemoc s názvem krize může mít vícero diagnóz.
Na závěr oceňme sympatickou snahu organizátorů o edukaci studentů filmových věd a žurnalistiky ale i odborné a neodborné veřejnosti ve 3. ročníku workshopu Média a dokument. Ve čtvrtečním dopoledním panelu v kině Dukla se představí se svou přednáškou tři zahraniční hosté. Po loňské návštěvě předního teoretika dokumentárního filmu Billa Nicholse se letos v Jihlavě objeví mezi jinými holandský historik a teoretik filmu Thomas Elsaesser s přednáškou na téma Různé přístupy akademiků a historiků ke kritickému psaní o dokumentárním filmu. Na své akademické dráze se věnuje zejména německému a americkému filmu, ranému filmu obecně, teorii žánrů a archeologii médií.
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
