Vrah ve mně

S novým filmem britského režiséra Michaela Winterbottoma byla možnost setkat se již v rámci letošního Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. U té příležitosti jsem svůj dojem z filmu napsal do minirecenze, kterou lze přečíst zde. S druhým zhlédnutím na mě však snímek zapůsobil podstatně silněji, než jak tomu bylo ve festivalovém shonu, a některé jeho významy se pro mě podstatně posunuly. U příležitosti distribuce do kin v České republice tedy nabízím upravenou a rozšířenou verzi mého původního příspěvku.

Winterbottomův snímek vychází z knižní předlohy kultovního autora Jima Thompsona. Ústřední postavou je mladý zástupce šerifa v jednom malém texaském městečku. Za jeho milým zjevem se však nachází druhá tvář Lou Forda, jenž je přímým protipólem obrazu upraveného a slušného mladíka, za nějž ho všichni v okolí pokládají. Svou zálibu v masochismu a násilí si nejprve chodí vylévat za město, k jedné z prostitutek, která bydlí nedaleko v texaské poušti. Jednoho dne jí však zabije a s ní i syna jednoho ze zdejších zbohatlíků. Od té doby začínají být jeho činy čím dál tím víc otevřenější a nebezpečnější.

Postavu Lou Forda lze číst jako dorůstajícího mladíka, který se právě skrze násilnosti a vraždu snaží stát mužem a dospět. Jeho předchozí frustrace z toho, jaké si získal postavení je ze snímku zřejmá. Jako zástupce šerifa nemá ani zbraň, natož aby měl nějaké pevné postavení ve svém vztahu se svou přítelkyní. Svou mužnost nachází až při sexuálním styku s prostitutkou a jejím mučením, kdy situaci poprvé ovládá.

Jako divák, který nečetl knižní předlohu, nedokážu přesně rozlišit, jaké motivy jsou ve snímku záměrně nedořečeny, a které vymizely samotným převodem knihy do filmu, kde došlo k určitým zkratkám a vynětí některých pasáží (což někteří kritici negativně hodnotí). V první polovině snímku se nám dostává poměrně přehledné expozice a teprve v druhé polovině filmu začnou chybět určité částečky, které jsou nutné ke komplexnímu pochopení jednotlivých motivací a smyslu scén. Na druhé straně to však vybízí k větší interpretační iniciativě, jenž může dojít až k tvrzení, že předložený závěr závěrem není, a ten pravý se odehrál již o pár minut dříve.

Motivace Lou Forda k vraždám zdejších lidí by zde divák hledal marně. Stejně jako většina sériových vrahů totiž žádný motiv nemá a celý akt je pro něj pouhou hrou, ve které se pokládá za toho nejlepšího hráče. Každodenní konfrontace s vyšetřovateli vraždy a svými blízkými je pro něj výzvou, kterou si psychopaticky užívá. A je nutno dodat, že při druhém zhlédnutí snímku, působily násilné scény opravdu hutně, nečekaně a znepokojivě ve své bezprostřednosti a bezdůvodnosti. Násilí nedosahuje například naturalismu Cronenbergových filmů (Dějiny násilí, Východní přísliby), nicméně i přes své jednoduché zobrazení je velmi intenzivní a díkybohu odpudivé – nestává se pouhou lacinou atrakcí, jak tomu bývá v akčních filmech.

Interesantní je propojení vysoké a nízké kultury, která ve svém důsledku působí sarkasticky a úchylně zároveň. Zvuková složka tu má velmi důležitou roli, protože právě až v kontrapunktu operních árií, či klasických country písniček vyniká hrůznost a zvrácenost situací i charakteru hlavního „hrdiny“.

Neustálé znepokojení není však budováno pouze skrze explicitní  násilí a protichůdný vliv audiovizuální složky. Především je to divák, jenž bojuje se sebou samotným a svou identifikací s hlavní postavou. Koncept snímku totiž nabízí jednak možnost hlavního hrdinu hned odsoudit a sledovat snímek jako detektivku, ve které se staví na stranu detektivů. Podstatně problematičtější je však druhé uchopení filmu, ve kterém se lze ztotožnit s Lou Fordem a naopak fandit jeho hře s obyvateli městečka, přestože je natolik zvrácená a jednoznačně morálně špatná.

Příběh snímku by rozhodně byl zajímavý pro psychoanalytické čtení, k čemuž sám snímek navádí detailním záběrem na Freudovu knihu (Ford pak sáhne po Bibli, která je vedle, a příhodně v ní nalezne fotografie nahých žen). Film totiž i přes svůj název příliš do vrahovi mysli nahlédnout nedá a o smyslu jednotlivých scén lze závěry pouze dedukovat.

I přes téma snímku je způsob natočení až akademicky čistý, s přesnými záběry a barevnou stylizací lehce potlačující barvy do konvenčního sépiového výrazu. Vyzvednout lze především fascinující ztvárnění hlavní role Caseyem Affleckem (jenž se v roli záporné postavy osvědčil již ve filmu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem), jež se podepsalo na celkové síle snímku.

Vrah ve mně, USA, 2010, 109 min., premiéra v ČR 21.10.2010

Články obsahující informace o The Killer Inside Me:

Vrah ve mně
24. 10. 2010 – 1.40

MFF Karlovy Vary: Den třetí
5. 7. 2010 – 20.00

Aktuálně ze Sundance #2 Žánrové chuťovky
27. 1. 2010 – 4.50

Nejočekávanější filmy letošního Sundance
21. 1. 2010 – 1.29

další články...