Aktuálně: Národní kandidáti na oscarové klání – seznamte se. Část druhá.

Přinášíme druhou část seznamu národních reprezentantů (první část zde), z nichž 25. ledna vzejde pět oficiálních nominací, zvolených z týden předtím vybraných devíti kandidátů, které dostane na starost desetičlenná komise newyorských členů AMPAS . Tento postup, který napomáhá větší propagaci přihlášených snímků je v platnosti od roku 2006.

Už teď se dá říci, že ve většině případů jde o kvalitní snímky vyrovnané kvality, navíc posvěcené řadou festivalových cen. Výběr z více než 60 snímků bude tudíž velmi náročný i napínavý. Kromě několika originálních a netradičních počinů, jež se tváří jako dosti riskantní výzva pro konzervativní akademii (zástupce Thajska, Maďarska, Řecka, Finska či Uruquaye), se většinou objevují tradičnější filmy, jejichž hlavním tahákem je silný a působivý příběh a osobité postavy z různorodého spektra řešící současné problémy. Tyto filmy občas rovněž jako přidanou hodnotu obsahují nějaký ten osobitý prvek a podle dosavadních výsledků mají největší šance na úspěch. Sem jednou nohou spadá i náš kandidát.

Druhou stranu spektra však obsazují rovněž filmy, jejichž kandidatura se opírá hlavně o „důvěrnou“ znalost akademického a potažmo amerického vkusu (především asi nejdiskutabilnější nominace brazilského snímku, v menší míře čínská velkoprodukce či kandidát Korejské republiky), což se dá považovat za dosti pochybnou strategii. Loňské vítězství rovněž dává šanci inovativním žánrovým snímkům, jichž se i letos sešlo vícero (zástupce Slovinska či opětovný pokus Argentiny). Naopak klasické dobové, zejména okupační snímky se zdají být na ústupu, což potvrzují i výsledky minulých let. Do této kolonky akorát spadají navržené snímky z Polska a Srbska. Žádný z těchto filmů se ale překvapivě neodehrává za druhé světové války. Nynějším trendem jsou spíše vypjaté a pochroumané mezilidské vztahy, jinakost, rodinná tajemství a sociální témata. Až výběr akademiků však ukáže jejich preference a správný odhad národních akademií či komisí.

Argentina – Carancho: Originalitou opět zavání film ze země, která minulý rok netradiční žánrovkou The Secret of Her Eyes ovládla nominace na sledovanou Oscarovou kategorii. Nyní rovněž zůstává u žánrového počinu – romantického thrilleru Pabla Trapera o vztahu, který vznikne mezi právníkem, jenž shání při autonehodách klienty pro nečistý přivýdělek, a lékařkou, která se naopak snaží v těchto situacích zachraňovat lidské životy. Že by další zajímavá šance prudce se rozvíjející kinematografie?

Chile – La vida de los peces (The Life of Fish): Drama Matiase Bizea o muži, který se vrací po deseti letech do Chile, aby definitivně skončil se svou minulostí. Ovšem narozeninová oslava jeho přítele a setkání s dávnou láskou zcela změní jeho původní plány i celý jeho budoucí život.

Indonésie – Alangkah lucunya neger ini (How funny this country is): Tragikomedie o graduovaném studentovi, který nemůže sehnat práci a tak se z nouze dá zaměstnat u organizace kapsářů. Začne však skrytě dělat vše proto, aby její zaměstnance, zejména děti, odradil od nelegální práce a přivedl je na správnou cestu.

Itálie – La Prima Cosa Bella (The First Beautiful Thing): Ryze oscarové ambice má tato jímavá tragikomedie Paola Virziho, vyprávějící ve dvou časových rovinách příběh misantropického mladého muže, který vykoná poslední návštěvu, aby se rozloučil s matkou, bývalou královnou krásy, umírající na rakovinu. Reminiscence se vrací do sedmdesátých let a dětským pohledem hrdiny sledují peripetie kolem životní šance jeho matky. Akademici dali přednost tomuto divácky úspěšnému filmu před rovněž tragikomickým Ozpetekovým snímkem Loose Canons, jenž získal cenu publika na festivalu Tribeca, či před Dirittiho válečným dramatem The Man Who Will Come, uvedeným v Karlových Varech.

Kolumbie – El Vuelco del Cangrejo (Crab Trap): Oscar Ruíz Navia debutoval tímto sociálně laděným dramatem z afroamerické komunity na kolumbijském pobřeží, jejíž každodennost je narušována čím dál prudšími srážkami s moderním světem. Navíc se její vůdce snaží kompromisem propojit život komunity s plánovaným turistickým letoviskem, jenž naruší poklidnou lokalitu. Kvalita filmu je posvěcena cenou FIPRESCI z letošního Berlinale.

Kostarika – Del Amor y Otros Demonios (Of Love and Other Demons): Adaptace románu proslulého Gabriela Garcíi Marquéze vypráví příběh dospívající šlechtičny, které psí kousnutí zcela změní život. Zůstane opuštěná a pro ostatní posedlá démon. Pouze mladý kněz se pro ní stane spojencem i první láskou. Snímek natočila režisérka Hilda Hidalgo, která možná příliš sází na efektivitu, zastírající duchovnost námětu.

Lotyšsko – Amaya (Hong Kong Confidental): Zajímavě už z ní koprodukce této zemičky s Hong Kongem. Jedná se o romantickou komedii o muži, jenž se po nevydařeném vztahu rozhodne cestovat a nakonec zakotví v jihoasijské metropoli, kde započne jeho vztah s tamní ženou a její poněkud zvláštní rodinou. Jednu z hlavních rolí ztvárňuje úspěšná japonská herečka Kaori Momoi.

Maďarsko – Bibliothèque Pascal: Mezinárodně nejvěhlasnější snímek letošní maďarské filmové úrody netřeba podrobněji představovat. Surreální fantazie Szabolcze Hajdu, odehrávající se především v pitoreskním prostředí liverpoolského nevěstince, se stala častým návštěvníkem filmových festivalů a právě nyní vstupuje i do české distribuce.

Makedonie – Mothers: Milčo Mančevski již potřetí vstupuje do klání do Oscary. Před patnácti lety se mu podařilo dostat do nominací (a vyhrát Zlatého lva) povídkovým filmem Před deštěm o kořenech etnického konfliktu na Balkáně, vůbec prvním filmem, jenž se tématikou války v bývalé Jugoslávii zabýval. Snímek představený veřejnosti v Torontu teprve bude mít v Makedonii premiéru. Jde opět o tři povídky rozličných žánrů, z nichž jedna je dokonce dokumentární, jež jsou propojeny náhledem na různé typy matek.

Mexiko – Biutiful: Nový počin A. G. Iñárritua byl asi jasnou volbou. Temný příběh muže, zapleteného do nelegálního obchodování, kterého začne na opačné straně zákona dohánět jeho minulost, byl uveden na letošním Cannes, avšak dosavadní reakce kritiků bohužel moc jednoznačné nejsou.

Německo – Die Fremde (When We Leave): Otázka tureckých menšin v Německu již dala vzniknout řadě působivých a oceňovaných filmů. Jedním z nejkvalitnějších zástupců je rovněž toto drama režisérky Feo Aladag, které se dá bez přehánění nazvat emocionální náloží nevídaného kalibru. Její roznětkou je návrat turecké ženy, narozené v Německu, z utiskujícího manželství s muslimem zpět do Berlína k vlastní rodině, čímž však rozpoutá konflikt s nečekanými důsledky. Film získal na MFF v Berlíně cenu European Label Cinemas. Film bude k vidění i na letošní přehlídce Das FilmFest pod názvem Cizinka.

Nikaragua – La Yuma: hraný debut francouzské dokumentaristky Florence Jaugey o dospívající rebelantské dívce z chudinské čtvrti hlavního města, která navzdory všem překážkám uskutečňuje svůj sen stát se boxerkou.

Nizozemsko – Tirza: Adaptace stejnojmenného románu enfent terrible nizozemské literatury Arnona Grunberga, pojednávajícího o rozvedeném otci, jenž se po duševním otřesu vydává do Namibie najít svoji ztracenou dceru a jeho doprovodem jsou špatné vzpomínky a dětská prostitutka. Režii má na svědomí Rudolf van der Berg.

Norsko – Engelen (Angel): Norsko ze tří kandidátů vybralo drsný příběh drogově závislé matky, která nezvládá péči o své dítě, stejně jako péči o ní nezvládli její rodiče. Nakonec je postavena před nemožné rozhodnutí. Hlavní devizou filmuMaragareth Olin je úchvatný herecký výkon představitelky hlavní role, Margrethy Olin, za nějž získala ocenění na festivalu v Tallinnu.

Peru – Contracorriente (Undertow): Cenami ověnčená duchařská romance Javiera Fuentes-Leóna (například cena publika v Sundance) o neobvyklém milostném trojúhelníku mezi mužem, jeho těhotnou manželkou a duchem jeho milence nabízí jemný a emočně silný příběh, jehož hlavní problematikou je obtížnost „coming outu“ v rigidním a xenofobním prostředí peruánské vesnice.

Polsko – Wszystko, co Kocham (All That I Love): Retropříběh Jacka Borcucha vyprávějící příběh čtyř mladíků z pobřežního městečka, kteří se rozhodnou v době tvrdého totalitního režimu 80. let založit punkovou kapelu. Vrcholí však úsilí Solidarity a každý projev nepokoje může mít nedozírné následky. A na ty také brzy dojde… Film velkou měrou rovněž vypovídá o dobovém generačním konfliktu.

Portoriko – Miente (Lie): Psychologický thriller s unikátním vizuálním stylem a snahou o „latinské“ ladění. Hlavní postavou je introvertní mladý umělec, který se snaží utéci z banálního a násilného světa v takové míře, že nakonec přestane rozlišovat mezi skutečností a fantazií. Režisér Rafi Mercado popisuje film jako odvážné a průkopnické dílo plné překvapivých zvratů.

Portugalsko – Morrer Como Um Homem (To Die Like a Man): Bizarně laděný snímek oceněný na MFF v Buenos Aires a uveden i na letošních Mezipatrech se pokusí oslovit mírně konzervativní akademii příběhem lisabonského transexuála, který se ocitá mezi mlýnskými kameny požadavků svého přítele, aby se konečně nechal zcela přeoperovat na ženu a svoji náboženskou vírou. Do všeho padne jeho neznámý syn-dezertér, zákeřná nemoc a cesta do dětství s možností nalézt odpovědi v magickém lese. Režijní styl João Pedra Rodriguese je přirovnáván k estetice R. W. Fassbindera.

Rakousko – La Pivellina: Značné šance na úspěch má určitě tento rakousko-italský snímek Rainera Frimmela a Tizza Coviho, který se již zúčastnil kolem 70 filmových festivalů a v Cannes si vysloužil cenu Label european cinema. Sociálně ladění příběh sleduje cestu cirkusové umělkyně a teenagera, žijícího s babičkou v karavanu, za nalezením matky ztracené holčičky, které se alespoň přechodně snaží oba dát pravý domov.

Rumunsko – Eu cand vreau sa fluier, fluier (If I Want to Whistle, I Whistle): Rumunsko-švédský film Florina Serbana syrovým způsobem vypráví příběh mladíka z nápravného nařízení, který chce po svém propuštění ochránit bratra před nároky jejich matky, žijící v Itálii. Do jejich případu se zaplete sociální pracovnice, do níž se hlavní hrdina zamiluje. O kvalitách filmu hovoří cena poroty z letošního Berlinale.

Rusko – Krai (The Edge): Snímek, který ve výběru porazil jak cenami ověnčené drama Jak jsem dopadl toto léto, tak pokračování filmu Unaveni sluncem. Režisér Alexej Učitel vypráví akční příběh z poválečné sibiřské provincie, která se stává dějištěm vyhroceného vztahu vítězných Rusů k poraženým Němců a stěžejní roli zde hraje láska hlavních hrdinů k vlakům, která brzy přechází ve smrtonosný závod o život.

Řecko – Kynodontas (Dogtooth): Yorgos Lanthimos již ovládl výroční řecké filmové ceny touto satirou plnou zvratů o rodině, která řeší výchovu svých dospívajících dětí tím, že je drží zamčené na venkovském statku, netuší však, že jediný impuls zvenčí, týkající se sexuální otázky, začne působit jako ničivý požár rodičovských snah. Snímek má rovněž na kontě cenu z loňského festivalu Cannes, kde zvítězil v sekci Un Certain Regard. Podaří se mu ovládnout i letošní nominace na Oscara?

Slovensko – Hranica: Slovensko letos vybíralo z mála – vznikl jen jediný hraný celovečerní film (Legenda o létajícím Cypriánovi) a dva dokumenty v kinodistribuci. Volba logicky padla na silný dokumentární snímek o vesnici na slovensko-ukrajinské hranici, jíž už přes padesát let nemilosrdně rozděluje střežená hranice. Natáčení v tomto svérázném místě trvalo režisérovi Jaroslavu Vojtkovi sedm let, čímž se dokázal plně sžít se zdejšími obyvateli a opřít se tak o jejich autentické a upřímné výpovědi

Slovinsko – 9:06: Temný thriller Igora Sterka o policistovi, který je čím dál posedlejší neobvyklým případem, který musí řešit, až postupně přebírá identitu mrtvé oběti zcela ovládl festival slovinského filmu v Portoroži.

Srbsko – Besa (Solemn Promise): Jeden z veteránů bývalé jugoslávské kinematografie Srdjan Karanović natočil v široké koprodukci dobové drama z Jugoslávie na prahu první světové války. Těžištěm je zakázaná láska mezi slovinskou ženou vdanou za narukujícího srbského učitele k Albánci, který přijímá tradiční slib k tomu, aby se o ní v době nepřítomnosti muže postaral. Film získal na MFF v Moskvě cenu Mezinárodní federace filmových klubů.

Španělsko – También la Lluvia (Even the Rain): Film režisérky Icíar Bollaín porazil u akademiků taková díla jako napínavé vězeňské drama Cell 311 a životopisný snímek Lope o dramatikovi Lope de Vegovi.  I když se jedná o ne tak atraktivní téma režiséra a producenta, kteří připravují v Bolívii snímek o Kryštofu Kolumbovi, jenž začnou hatit tamější nepokoje ohledně privatizace vodovodního systému. Přesto má dvě silné devizy – Gaela Garcíu Bernala v hlavní roli a scénáristu filmů Kena Loache Paula Lavertyho.

Švédsko – I rymden  finns inga känslor (Simple Simon): Nový zázračný objev švédské kinematografie, pětadvacetiletý režisér Andreas Öhman, točící od šestnácti let, svým celovečerním debutem získal důvěru akademiků a stal se švédským vyslancem pro letošní klání. Syn Stellana Skarsgårda Bill zde ztvárňuje postavu osmnáctiletého mladíka s Aspergerovým syndromem, jehož život otočí naruby rozchod jeho bratra s jeho partnerkou. Režisér je přímo fascinován touto chorobou a dává ji velmi silné vizuální vyznění a tím vytváří nový, extrémně stylizovaný svět. Je možné, že si tímto velmi svěžím počinem získá brzy pověst zázračného talentu i mimo svou vlast, třeba díky zlaté sošce.

Švýcarsko – La Petite Chambre: Jímavý příběh sleduje starého, nemocného muže, který bojuje všemi prostředky proti myšlence, že by měl být umístěn do domova důchodců, a mladé pečovatelky, která nemá problémy se postavit jeho chorobné tvrdohlavosti. Citlivé drama je dílem hned dvou režisérek: Stéphanie Chuat a Véronique Reymond.

Taiwan – Báng-kah (Monga): Snímek Doze Niuho, který nahradil žhavého kandidáta, romanci Hear Me, jejíž premiéra musela být přesunuta. Místo tradičního žánru tedy na americkou akademii čeká šokující příběh přeplněný vizuálním násilím, odehrávající se v gangsterském prostředí. Kvůli těmto atributům si už vysloužil zákaz v Číně.

Thajsko – Loong Boonmee raleuk chat (Strýček Búnmí): Překvapivý držitel letošní palmy, jenž mísí přírodní krásy s poetikou komiksu a thajské hororové produkce a do této směsice prosakuje osobitý humor režiséra Apichatponga Weerasethakula. Obrázek o výsledné příchuti si můžete udělat v našich kinech, do nichž film právě nyní vstoupil.

Turecko – Bal (Honey): Po vítězi v Cannes následuje i držitel Zlatého medvěda z Berlinale. Na rozdíl od thajského zástupce jde o tichý, meditativní snímek o sepjetí malého chlapce s přírodou a jeho otcem – včelařem. Rovněž se jedná o poslední díl trilogie ze života básníka Yusufa, která paradoxně končí obrazem z jeho dětství.

Uruquay – La vida útil (Useful Life): Romantická komedie Federica Veiroje, která je i originální poctou filmovému médiu i díky vytříbené černobílé kameře. Hlavní postavou je zaměstnanec filmotéky v Montevideu, jehož skryté síly ho donutí podniknout drastické kroky a stát se hvězdou svého vlastního života.

Venezuela – Hermano: Příběh z nejnebezpečnějšího hlavního města světa – Caracasu, v němž vyrůstají dva nevlastní bratři, kteří míří k tomu, aby se stali nejlepšími fotbalisty celého slumu. Zatímco mladší z nich jde cílevědomě za svým snem, ten druhý se stále více zaplétá do záležitostí podsvětí a ztrácí tak svoji životní šanci. Film Marcela Rasquina je držitelem hlavní ceny z MFF Moskva.



Články obsahující informace o Oscar:

Filmy roku 2020 podle IndieFilmu
23. 12. 2020 – 20.19

Daria Kashcheeva: "Za autorskou a materiální svobodu jsem velice vděčná"
17. 2. 2020 – 15.50

Recenze: Diego a Maradona
22. 7. 2019 – 16.24

"Těšín je místo, kde se boří hranice”. Rozhovor s Mikolajem Góralikem o přehlídce Kino na hranici a současném polském filmu
12. 4. 2019 – 19.07

další články...