MFF Karlovy Vary: Den sedmý a osmý a devátý

Po odjezdu větší části redaktorského kolektivu iNDiEFiLMu se nutně zestručňuje i naše zpravodajství. Ve čtvrtek se nadále pozornost médií soustředila na herečku Marie de Medeiros, která se zvolna stala reprezentativní tváří soutěžního snímku Hitler v Hollywoodu. V pátek byl udělen Křišťálový glóbus za celoživotní přínos kinematografii režisérovi Juraji Herzovi. Cena mu byla předána v karlovarském divadle před projekcí jeho snímku Petrolejové lampy. Další filmovou klasikou představenou divákům byl legendární Gepard Luchina Viscontiho. Impulsem k zařazení Geparda do festovalového programu bylo nedávné precizní zrestaurování filmového pásu. Nádhernou hvězdně obsazenou fresku odehrávající se v polovině 19. století shlédl plný Velký sál hotelu Thermal. Další Křišťálový glóbus za přínos celosvětové kinematografii převzal před několika desítkami minut na slavnostním zakončení Nikita Michalkov. Projekce jeho nového snímku Unaveni sluncem 2: Exodus proběhla již včera večer. Na tiskové konferenci se oháněl silnými slovy – jeho snímek prý vystupuje z řady běžných děl plných klišé, nepřesností a laciné okázalosti. Dosavadní ohlasy na jeho ztvárnění vřav druhé světové války naznačují, že všech těchto neduhů se v Unaveni sluncem 2 dopustil sám. Závěrečným snímkem 45. ročníku MFF Karlovy Vary je komedie (K)lamač srdcí. Programové vedení tak již několikátým rokem nabízí mainstreamový film v české předpremiéře. Zřejmě proto, aby vyšlo vstříct typu publika přítomnému na slavnostním ceremoniálu. Nechme se překvapit, zda-li příští rok nalezne při výběru větší odvahu.

Minirecenze Martina Horyny

80 dnů (Baskicko, Španělsko 2010; rež. Jon Garano, José María Goenaga) dobrý

V první minirecenzi věnované zdařilému baskickému snímku dominovaly pozitivní přívlastky. I v tomto odstavci převáží chvála nad negativní kritikou. 80 dnů nelze nazvat komedií ani dramatem – nalezenou rovnováhu mezi těmito dvěma polohami bych popsal více než častou anotační formulí “úsměvný příběh o nepravděpodobném vztahu“. Ačkoliv se může tematizování lesbického vztahu dvou postarších dam jevit jako provokativní krok, bezvýhradně smířlivé vycouvání postav ze všech konfliktních situací tyto ostré hrany úspěšně tupí. Mezi sedmdesátnicemi Axun a Meite nedochází k bezhlavému milostnému vzplanutí. Vzájemně projevené city jim nepřevrací životy vzhůru nohama. Vysvětlení je nasnadě. Meite nemá dlouhodobý vztah a nemůže proto nikomu ublížit. Axun sice žije v manželství, nicméně letmý pohled do jejího domova románek s Meite spíše ospravedlňuje. Soucit je totiž to poslední, co Axunin manžel svým sobeckým a zahořklým jednáním v divákovi vyvolá. 80 dnů si zachovává laskavý vyprávěcí tón, s nímž sleduje postupné sbližování dvou osamocených lidských bytostí a s překvapivou autenticitou nalézá nečekanou romantiku a dobrodružství ve věku stáří. Oproti Almodóvarovým snímkům, s nimiž se nabízející srovnání nalezl jistě nejeden divák, působí baskický příběh daleko civilněji a uvěřitelněji. Zároveň bychom marně hledali odzbrojující a až magickou uhrančivost Almodóvarových děl.