Odebírat RSS
RSS komentářůCo nás čeká ve Varech #2 Filmové pocty
23. 6. 2010 # 0.48 # Festivaly # Bez komentáře
Sérii informativních článků, které v ucelených blocích postupně zmapují jednotlivé sekce nadcházejícího MFF Karlovy Vary, dnes zahájí přehled nesoutěžních retrospektiv – festivalových „poct“. Těch se na letošním ročníku dostane jednomu filmovému kritikovi (!), třem režisérům a jedné režisérské dvojici. Z hlediska festivalu jako soutěžní platformy objevující nové talenty a představující aktuální trendy světové kinematografie se jedná o sekce vedlejší, z hlediska diváckého zájmu je to však vděčný program, který bývá spojen s udělováním festivalových ocenění. Dodejme, že obdobné sekce poct či k osobám se vážících retrospektiv nemá z nespecializovaných soutěžních festivalů (tedy „áčkových“ festivalů dle asociace FIAPF) pouze festival v Cannes, v Šanghaji, ve Varšavě a v Tokiu (kde poslední dva roky funguje pouze netradiční „Director’s Angle“ ve stylu popularizační masterclass s projekcí).
Začněme Poctou Michelu Cimentovi, kterou bude moci zhlédnout nejmenší počet diváků – obě projekce jejího dvojprogramu se totiž odehrají v kinosále B, který má skromnou kapacitu 70 sedadel. Pokud tedy chcete vidět dva středometrážní snímky vážící se k osobě tohoto filmového kritika a dlouholetého šéfredaktora francouzského filmového měsíčníku Positif, s pořízením lístků příliš neotálejte. Zvláště pokud se budete chtít zúčastnit rovněž masterclass s Michelem Cimentem na téma „Umění vnímat film“, která se v sále B odehraje od 17:00 po první projekci (7. 7.).
O Poctě Pal’u Bielikovi by se dalo říct, že festival pokračuje v (nezáměrné?) tradici minimapování tvorby významných slovenských režisérů, která začala před 4 roky Poctou Martinu Hollému, a pokračovala přes Dušana Hanáka a Juraje Jakubiska v roce 2008 k Peteru Solanovi v loňském roce. Z Bielikovy tvorby, která čítá desítku samostatných režií celovečerních filmů, bude uveden pouze jeho předposlední snímek Majster kat (1966), širokoúhlý historický velkofilm s bohatou výpravou, jakási exploatační alternativa nové vlny.
Další „štíhlou“ sekcí čítající jediný snímek je Pocta Juraji Herzovi, v jejímž rámci budou uvedeny Petrolejové lampy (1971), filmová adaptace stejnojmenného románu Jaroslava Havlíčka s Petrem Čepkem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích. Přes nezpochybnitelnou kvalitu tohoto snímku živě zachycujícího specificky smutný fin de siècle, je škoda, že režisérovo ocenění Křišťálovým globem za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii nedoprovází uvedení jeho nejnovějšího filmu – česko-německé koprodukce Habermannův mlýn. Snad by to byl býval důstojný „návrat“ filmového mistra po loňské T.M.Ě., která má ke zmíněným kvalitám Petrolejových lamp i dalších (mnoha!) Herzových filmů skutečně daleko.
Kompletní retrospektivu festival přichystal významnému českému dokumentaristovi, který letos oslaví sedmdesáté narozeniny. Pocta Karlu Vachkovi představí všechny režisérovy snímky, od Moravské Hellas (1963), s níž absolvoval režii pražské FAMU, přes porevoluční tetralogii Malý kapitalista až po Vachkův dosud poslední snímek Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918–1992) (2006). Karel Vachek bude mít na festivalu společně se svým producentem Radimem Procházkou rovněž masterclass, na níž by měl hovořit mimo jiné o svém právě dokončovaném filmu Tmář a jeho rod. Datum a čas mastreclass nebylo do dnešního dne stanoveno – pro aktuální informace sledujte příslušnou sekci webových stránek zde.
Šest z bezmála dvou desítek filmů, v jejichž titulcích stálo „scénář, produkce a režie Michael Powell a Emeric Pressburger“, uvede pocta této britské tvůrčí dvojici, která na sklonku války založila vlastní produkční společnost The Archers. Ačkoli studio existovalo až do roku 1956, jeho nejproslulejší filmy pocházejí z druhé poloviny 40. let a právě ty budou ve Varech k vidění. K této sekci přijedou na festival též významní hosté – vnuci Emerica Pressburgera Andrew a Kevin Macdonaldové a třetí žena Michaela Powella Thelma Schoonmakerová. Nikdo z uvedených však není „pouhým“ rodinným příslušníkem slavných tvůrců – Andrew Macdonald je filmovým producentem (Trainspotting, 1996; Pláž, 2007), Kevin Macdonald se věnuje režii dokumentárních (One Day in September, 1999 – Oscar za nejlepší celovečerní dokument; Pád do ticha, 2003) i hraných filmů (Poslední skotský král, 2006) a Thelma Schoonmakerová je vynikající střihačkou, dlouholetou spolupracovnicí Martina Scorseseho a držitelkou tří Oscarů za střih Scorseseho filmů (Zuřící býk, 1980; Letec, 2004; Skrytá identita, 2006). Právě díky iniciativě Scorseseho a Schoonmakerové vznikla digitálně restaurovaná kopie nejznámějšího z filmů studia The Archers, Červených střevíčků (1948). Tento okázalý technicolorový snímek na motivy H. Ch. Andersena tak bude po své loňské premiéře na festivalu v Cannes uveden letos na karlovarském festivalu jako vlajková loď powellovsko-pressburgerovské retrospektivní sekce.
Jako poslední zmiňme sekci Poklady filmových archivů, o níž můžeme s trochou nadsázky říci, že je poctou kinematografii jako takové. Představí se v ní celkem šest filmů ze zlatého fondu světové kinematografie, všechny v (digitálně) restaurovaných verzích slibujících čistý obraz a zvuk. Částečně se jedná o snímky, které mají možnost čas od času vidět diváci v pražském archivním kině Ponrepo. To však nabízí přeci jen jiné technické zázemí než Velký sál hotelu Thermal, kde se můžete těšit na Viscontiho Geparda (1963), Ophülsův Dopis neznámé (1948) a Malickovy Nebeské dny (1978).
Tento příspěvek byl napsán uživatelem 
