DVD Kasandřin sen

Kasandřin sen se řadí mezi nevelký počet snímků z Allenovy filmografie, které ukazují divákovi vážnou tvář. Koryfej intelektuálních filmů Woody Allen má v rámci Hollywoodské produkce velmi specifické postavení naprosto svobodného tvůrce, protože umí pobavit jak široké publikum, vycházeje jim vstříc používáním schémat a zdrojů z popkultury, tak náročnější intelektuální diváky, díky sofistikovanému převracení těchto vzorců naruby a díky aluzím na mnohé zdroje z “klasické kultury”. Pomocí své nezdolné životní energie, nízké finanční náročnosti a vydobyté prestiži (pro spoustu známých hereckých es je mnohdy otázkou cti hrát ve filmu Woodyho Allena) produkuje soustavně jeden film ročně. Vrtkavá kvalita Allenových filmů posledních dvou dekád, naznačující, že jeho tvůrčí schopnosti se již dávno vydaly po vodách Hádu, je naštěstí vykoupena záblesky originality a překvapivé invence. Kassandřin sen bezpochyby patří mezi ně.

Dějové schéma je velmi přímé, lineárně vyprávěné a bez jakýchkoliv komických míst. Sledujeme příběh dvou bratří Iana a Terryho, jejichž osud je spjat touhou pozvednout se z úrovně střední třídy na společensky a ekonomicky vyšší status. Zatímco hýřivější a živelnější Terry sází hlavně na hazard, přemýšlivější a distingovanější Ian míří cestou solidního podnikání. Do jejich společných tužeb a frustrací významně zasáhne bohatý a úspěšný strýček Howard, který jim poskytne faustovskou nabídku bohaté finanční a společenské podpory, ovšem pouze za cenu vykonání drobné laskavosti – provedení chladnokrevné vraždy. Nezbývá tedy než dokázat jak dalece sahá jejich smysl pro rodinnou pospolitost a jak velké jsou jejich životní touhy.

Otázkou je, co nového W. Allen tímto dílem přinesl – čím se Kasandřin sen vymaňuje z řetězce jeho tvorby a čím se k němu naopak hlásí. Poměrně přímočará a otevřeně vyprávěná moralita nijak nezakrývá svoje klasické inspirační zdroje. Zatímco podobně laděný Match Point – Hra osudu byl především volnou parafrází na Americkou tragédii Theodora Dreisera přenesenou do „upper class“ současného Londýna, zde jsou to kromě klasické variace zločinu a trestu á la Dostojevskij především antické tragédie s jejich přímočarostí a lpěním na lidském konfliktu v možnosti volby, jež by zvrátila neblahé předurčení osudu. Kromě toho, že je zde explicitní aluze na Médeu, kdy jedna z postav prohlásí, že je to její nejoblíbenější antická tragédie, přičemž Ianova přítelkyně pronese, že její nejoblíbenější postavou je Klytaimnéstra, k řeckým tragédiím se především sofistikovaně odkazuje už samotný název filmu. Ten funguje přinejmenším ve dvou významových rovinách, které se na konci spojují a vytváří syntézu tragického konce.

Na počátku představuje „Kasandřin sen“ jméno společně koupené jachty (proč si bratři vybrali právě název „Kasandřin sen“ není nikde explicitně řečeno). Ta symbolizuje právě pocit snění, vytržení z frustrující životní reality boje za společenským úspěchem, pocit svobody a volnosti (Ian se dokáže skutečně uvolnit pouze při plavbě na jachtě, jinak je pro něj zdrojem napětí dokonce i sex). V druhé rovině lze „Kasandřin sen“ vnímat jako symbol věštního snu osudového určení. Kasandra je jedna z postav antické mytologie. Byla dcerou trojského krále Priama a vyznačovala se především tím, že měla časté věštní sny, ve kterých viděla nastávající neblahý osud (mimo jiné předpovídala zkázu Tróje skrze trojského koně), který by ale ještě šel změnit určitým rozhodnutím. Osud Kasandry bohužel byl takový, že jí její předpovědi nikdo nevěřil a proto se její věštby vždy naplnily. V Aischylově hře Oresteia zemře právě rukou Klytaimnéstry, poté, co si ji z boje král Agamemnón přiveze jako otrokyni a poté, co svoji i královu smrt správně předpoví. Jestliže tedy „Kasandřin sen“ představuje osudovou noční můru, jež je symbolicky totožná se jménem jachty, zdá se, že osud obou bratří je zpečetěn již od začátku jejich první plavbou (příznačné je, že jejich společný osud se uzavírá opět na jachtě). Setkání s nabídkou strýčka Howarda je už jen naplněním předurčenosti „kasandřina snu“. Ovšem jak už to tak v antických tragédiích bývá, hrdinové se vždy můžou rozhodnout a osud zvrátit. Tragédií je však právě to, že o této možnosti vědí, ale přesto nejsou schopni osudu čelit.

Parafráze klasických děl a aluze na množství kulturních zdrojů jsou pro tvorbu W. Allena typické a ani parafráze antických tragédií není v jeho filmografii nic nového (příkladem nabíledni je Mocná Afrodité), ovšem zřídka s takovou mírou tragičnosti bez příměsi odlehčujícího humoru. Otevřeně zobrazená a výborně propracovaná psychologie postav staví na dobrých hereckých výkonech Ewana McGregora a Colina Farrella. V bratrském konfliktu představuje Ewan McGregor aka Ian střízlivější a rozumnější prvek, který je schopen v případě nutnosti ze sobeckých příčin potlačit osobní morálku a výčitky svědomí a vyladit se na chladnokrevný mód společenského přežití (v tomto se podobá hlavnímu hrdinovy v Match Point – Hře osudu, který musí svůj čin sám před sebou obhájit skrze „bergmanovsky“ metafyzický dialog se svou obětí a se svým superegem, ovšem poté, co si takto přivlastní kritéria společenského darwinismu jako nutná a správná, se svého špatného svědomí zbaví). Colin Farrell aka Terry, jenž představuje prvek hluboké emocionality, nepotlačitelné morálky a vědomí hodnoty života, se nedokáže přes svůj čin přenést a skrze hlubokou existenciální úzkost se stává hybnou silou závěrečného dramatu. Nacházíme zde i klasický motiv vraha, který poté, co za sebou precizně odstranil veškeré stopy svého zločinu, s podivem zjišťuje, že poslední usvědčující stopou je on sám (Dostojevského Zločin a trest nebo Démon zvrácenosti E. A. Poea mohou být inspiračními zdroji).

Kasandřin sen tedy představuje precizně vystavěné drama s množstvím kulturních odkazů, které spěje přímočaře ke svému nevyhnutelnému závěru. Dramatickou kompozici navíc silně podtrhuje temněproudá minimalistická hudba Philipa Glasse. Příznivci „kulturních citací“ W. Allena, kteří jej znají i v jeho vážnějších polohách a kteří se nebrání ani komorně pojatým společenským moralitám, budou pravděpodobně potěšeni.

Samotné DVD v českém vydání tvoří 94. díl série Film X Edice Respekt v charakteristickém papírovém obalu. Menu, podkreslené zvukovou stopou Philipa Glasse, kromě samotného filmu a jazykového nastavení nenabízí žádné další bonusy. Jazykovou nabídku tvoří originální znění nebo český dabing, oboje v Dolby Digital 2.0, a možnost nastavení českých titulků.

Bitrate:

Menu:

Screen:

Články obsahující informace o Allen:

Nevyřčené dějiny Spojených států: Žalozpěv za analogie a záložní uspořádání narušených pořádků
25. 2. 2014 – 23.54

Filmy roku 2013 podle Indiefilmu
30. 12. 2013 – 1.07

Litoměřice potřinácté: Film jako posedlost
18. 8. 2013 – 21.30

Tore Tanzt: Interview with director Katrin Gebbe
17. 7. 2013 – 22.32

další články...