Aktuálně: Deset z panelu připravovaných filmů

25. 4. 2010 # 0.02 # Aktuálně # Bez komentáře

Již dobře zaběhnutou součástí plzeňského festivalu Finále je každoroční Panel připravovaných českých hraných (a nyní i animovaných filmů), jenž nabízí producentům možnost zviditelnit své projekty a dostat je do určitého povědomí, což může usnadnit i jejich další financování či nalezení produkčních partnerů. Pro laika však tato akce nabízí velmi vděčnou příležitost nahlédnout do budoucnosti naši kinematografie, odhadnout její nastupující trendy i tematické linie, seznámit se zajímavými projekty, které se však bohužel v četných případech ztratí v nenávratnu.

Letošní ročník nabídl velmi pestrou a příjemně vyhlížející směsici (dohromady 64 projektů) , která oproti minulým panelům nabízí potěšující zprávy – že česká animovaná tvorba žije a navíc se stává velmi ambiciózní a různorodou, dá se říct, že takový boom jaký jí čeká v následujících několika letech ve své historii ani nezažila, především co se týče celovečerní stopáže. Že v dosti významné převaze dominují filmy, které předem nezavání pochybnými kvalitami ani ryze komerčním zřetelem a nabízejí buď neotřelé či silné téma, originální zpracování či příslib osobitého otisku.

Historická tématika, jež se nyní dostala v naší kinematografii do kurzu, zaujímá i do budoucna silné pozice a slibuje hned několik velkorozpočtových projektů, ale konečně se také objevuje vícero filmů, zabývajících se současnými problémy, která zasahuje spíše intimněji laděné příběhy (vyzdvihl bych syrové drama Poupata Zdeňka Jiraského o problému gamblerství, které přivede celou rodinu do zcela neřešitelné situace, jehož scénář byl oceněn nadací RWE či nový projekt Roberta Sedláčka Rodina je základ státu – ironicky laděnou komorní road movie o tom, jak po provalení podvodů jiných musí vysoký bankéř připravit rodinu na hrozbu vězení, která padá i na jeho hlavu).

Jelikož se informace o ohlášených projektech nevyhnou ani stránkám denního tisku a všemožných dalších periodik, které budou přednostně brát v potaz atraktivnější a divácky vděčnější počiny, rozhodl jsem se přiblížit budoucnost na deseti vybraných počinech, které nijak neodporují přízvisku „indie“ a slibují vždy určitou dávku originality i možnost přesáhnout provinciální hranici. Pro úplnější obrázek a podrobnější informace pak můžete zabrousit na stránky Českého filmového centra a stáhnout si celý katalog.

8 hlav šílenství
Marta Nováková na sebe upozornila již sympaticky minimalistickým snímkem Marta z fiktivního válečného konfliktu a nyní ohlašuje výrazně nákladnější projekt, opět se vymaňující z našich zeměpisných končin. Zaujal ji totiž osud ruské básnířky Anny Barkové, jež krátce po říjnové revoluci získala ohromné renomé a měla se stát největší ruskou básnířkou, avšak za pár let jí čekala deportace do pustého Kazachstánu a poté další cesty po různých lágrech dle měnící se politické situace. Nakonec v nich strávila celou třetinu života. Nováková její osud pojímá komorně, rozděluje ho do osmi kapitol, v nichž chce dát velký prostor i vnitřním běsům osobité básnířky, což svědčí i o tom, že lidská individualita může být silnější než sebetužší nehumánní systém. Projekt je teprve v počátcích příprav (stejně jak tomu bylo v loňském panelu), o termínu realizace tedy zatím řeč být nemůže.

1938 ½
Petr Zelenka vystřídal svůj oznámený snímek F5.6 o hořkém návratu téměř stoletého režiséra, tykajícího si s každým předchozím režimem, do filmového ateliéru za další, ještě kontroverznější počin. Zaměří se totiž na stále diskutované téma Mnichovské dohody a rozhodně tím nepotěší především francouzskou stranu. Hlavním hrdinou této komedie se totiž stane Daladierův papoušek, který jediný může prozradit dávné pozadí této „zrady“, a i když je tento pták pro Francouze doslova národním hrdinou, rozhodnou se na něj spáchat atentát a vyhnout se tak diplomatickému skandálu. Na tomto filmu však neméně poutá jeho forma – Zelenka totiž neváhá opět experimentovat a tak celý snímek pojme jako DVD disk s bonusy i dokumentem o natáčení, což rovněž pomůže zachytit nechvalně proslulou událost hned z několika stran. Premiéra je ohlášená nejdříve na sklonek roku 2012.

Candide po 300 letech
Voltairovo filosofické dílo je inspirací pro do současnosti zasazený příběh bratrů Cabanových (kteří krátce po revoluci realizovali jediný celovečerní film, nejednoznačně přijímaný experiment Don Gio), v němž je postava Candida převtělena do vypravěče – průvodce složitým dějem a prostředím a také jeho vtipným komentátorem. Jeho zprostředkování asi bude potřeba, jelikož vyprávění se má neustále přesouvat mezi hraným filmem, svobodnějším polem animovaného filmu a divadelním jevištěm. Cabanové věří, že dnešní divák stále dokáže nakládat s vlastní představivostí a tudíž pro něj nebude těžké vše vnímat v jednotném celku.

Faustriáda Bohemica 1956 aneb Herci
Václav Holanec získal roku 2003 za scénář k tomuto snímku jednu ze Cen Sazky, až nyní se však začíná uvažovat o jeho realizaci pod taktovkou režiséra i producenta Miloše Zábranského (Dům pro dva, Masseba). Jde o složitý náhled na bolestná stigmata plynoucí z politických přehmatů naší země v moderní historii. R. 1956 se koná divadelní zkouška na Goethova Fausta a ta se opakuje ve třech povídkách, které ji usazují do zcela odlišného kontextu – naší země pod komunistickou nadvládou, našeho území po vítězné Hitlerově válce a Československa, které si dokázalo roku 1948 zachovat komunistický režim. Tyto politické aspekty jsou odráženy výhradně skrze mezilidské vztahy v omezeném prostoru jeviště.

Heart Beat
Jan Němec po loňské Holka Ferrari Dino stále zůstává v šedesátých letech a přichází z dalším originálním experimentem. Tentokrát pracuje na adaptaci svého scénáře z této dekády, na němž spolupracoval s Václavem Havlem. Jedná se o černou komedii, v níž jsou manipulace s lidskými orgány a genetikou dávány do souvislosti s prohnilým politickým systémem a která se odehrává v Praze i v Mexiku. Němec sám toto dílo nazývá „remake filmu, který předtím nikdy nebyl natočen.“ Zajímavý je systém distribuce: pro kina jsou určeny 2D verze, 3D verze pro „videodistribuci“. Pokud vše půjde dobře, tato nízkorozpočtová lahůdka se do kin dostane již v prosinci tohoto roku.

K moři
Petra Soukupová oslnila svým stejnojmenným románem, který se stal základem pro její scénář, vzniklý za jejích studií na FAMU. Karin Babinskou (Pusinky), jež se zhostí jeho převedení na plátno, jistě čeká nelehký úkol. Pro předlohu totiž není důležitý děj, ale spíše vnitřní hnutí navzájem izolovaných postav a zdrcující napětí pod zcela všedním povrchem. Navíc velmi omezená interakce mezi otcem a jeho čtyřmi dcerami ze dvou manželství, kteří nějak musí přežít společnou dovolenou u moře a hlavně ani na chvíli neopustit své vlastní, pečlivě uzavřené ulity. To, co Soukupová svedla se čtenářovými emocemi svým naprosto bezprostředním a oproštěným stylem postaveném na holých větách, bude muset Babinská adekvátně pojmout ve filmových prostředcích. Jak si s touto výzvou poradí, by mělo vyjít najevo již na podzim příštího roku. Snímek má být natočen v koprodukci s Chorvatskem.

Lajka
Aurel Klimt (Fimárum Jana Wericha) v těchto dnech konečně realizuje svůj dlouhá léta odkládaný počin, který zatím předvedl jen na divadelních prknech. Synopse působí dost bizarně – Lajka je pes ze SSSR strádající na periferii velkoměsta, který je náhle vybrán do kosmického programu a končí kdesi daleko v kosmu. S ostatním podobně dopadnuvším zvířectvem obydlí jednu planetu a žijí na ní v blahobytu, dokud se opět neobjeví člověk a neohrozí jejich harmonické soužití. Jedná se zde tedy o palčivou otázku povyšování člověka nad všechny tvory a jeho nárokování si práva za ně ve všem rozhodovat. Přesto půjde především o nadsazené vyprávění v podobě loutkového muzikálu počítajícího i s 3D projekcí. Do kin se Lajka dostane na konci přespříštího roku.

Malá z Rybárny
Pro Jana Baleje začínají být typické loutkové příběhy topící se v temné, až Burtonovské atmosféře (Jedné noci v jednom městě) a u této originální látky tomu bude nejinak. Rozhodl se totiž vzít klasickou Andersenovu pohádku Malá mořská víla a převést ji do současného Hamburku jako symbolu lidského zmaru a pokleslosti. Přesto však nijak neutrpí pohádková atmosféra, důraz na její archetypy a snaha nechat v každém prostředí promlouvat jeho magické působení. I když je již film ve stádiu příprav, premiéra je ohlášena až na podzim roku 2013. Pro představu Balejova rukopisu si můžete zde prohlédnout vizuály.

Pět prstů
Žánr westernu u nás nacházel přímé ohlasy spíše v dobách zestátněné kinematografie a v porevolučním období se spíše objevoval jen v podobě ozvláštňujících prvků (Zdivočelá země, scénáře Jana Křižana). Nyní přichází Petr Dražan (Jarmareční bouda) s čistokrevným ztvárněním tohoto žánru. Ovšem i když se děj vrací do Montany 19. století, nechce nijak kopírovat americké vzory a spíše se na danou dobu a lokalizaci snaží nahlížet „zvenčí“ a rovněž trochu filosoficky, především co se týče nepřekročitelné osudovosti pro western typické. Ovšem stejnou váhu zde mají i dramatické okamžiky plné dobrodružství a romantiky, tak, aby nebyla čistota žánru výrazněji narušena. Premiéry se má film dočkat už příští rok.

Příběhy ze zázvorové země
A nakonec ještě jedna exkurze do zdárně se rozvíjejícího animovaného filmu. I když se v tomto případě jedná o vysokorozpočtovou animovanou fantasy v trojrozměrné grafice, přesto však její stěžejní téma nenáleží mainstreamovým ambicím. Ve vyšším plánu se totiž má snímek zabývat archetypálním významem hrdinských příběhů, fenoménem vypravěče, současnou proměnu potřeby příběhů, která byla pro člověka vlastní již od nepaměti. Režisérem je Tomáš Hubáček, absolvent zlínské filmové školy a autor středometrážního originálního snímku Návrat do červeného města, vizuálně podmanivé pocty cihlovému Zlínu. Do kin se má tento „velkofilm“ dostat po dvouleté realizaci roku 2013.

filmcenter.cz