Domů » Filmy

Mamut

Některé filmy v nás zanechávají otisk okamžitě, jiné až z časového povzdálí, až ve chvíli, kdy v divákovi „uzrají“. Existují i snímky, které usazení a trvalejšího zapsání do naší mysli nedosáhnou nikdy. A právě Mamut (2009, rež. Lukas Moodysson) se řadí mezi podobná díla. Sepsání kritického textu se pak nutně stává procesem nadmíru vyčerpávajícím. Zprvu se nabízející metodu komparace s předchozí tvorbou režiséra Lukase Moodyssona jsem zavrhl jako pouhý pokus o ušetření práce, v němž by se vytratilo zdůvodnění mého chladného přijetí filmu. Filmu, o kterém se domnívám, že toho sám o sobě nabízí ke čtenářsky poutavé analýze málo. Mamut není výstřední ani originální, není svým celkovým sdělením objevný, ale ani řemeslně vytříbený či „jen“ odlehčený film k relaxaci. Jedním přídavným jménem: není nijak výjimečný. Můj prvotní záměr – zasadit jej mezi ostatní režisérova díla – se proto instinktivně jevil jako potenciálně plodný, jelikož o věcech obtížně uchopitelných obvykle začínáme uvažovat v analogiích. Málo čtenářů by však mělo z této recenze užitek – Lukas Moodysson je, alespoň podle jména, české divácké obci známý. To ovšem automaticky neznamená, že bychom našli mnoho těch, kteří znají větší část jeho filmografie.

Přesto si jedno nabízející se srovnání neodpustím. Konstrukce děje totiž velmi nápadně připomíná Babel (2006, rež. Alejandro Gonzáles Iňaritu). Nechť to poslouží jako jeden z možných poukazů na neoriginalitu příběhu, byť Mamut neklade důraz na komplikovanost a důmyslnost struktury vyprávění ve stejné míře jako Iňaritovy snímky. Moodysson neusiluje o dramatické vyprávění, ale o zvýraznění charakteristiky jednotlivých míst v ději a vazeb postav na ně. Zkoumá tak jejich zařazení do sociálněpolitického uspořádání světa. Konkrétně se jedná o tři základní lokality: New York, Thajsko a Filipíny. Pro čtení filmu se jeví důležitější konstrukce binární opozice mezi západně demokratickým (kapitalistickým) světem a státy, jimž z dob studené války zůstalo označení „třetí svět“. V New Yorku žijí Ellen (Michelle Williams) a Leo (Gael García Bernal), úspěšný pár chiruržky a zbohatlíka ve videoherním průmyslu. Životy obou jsou plně organizovány jejich pracovními rozvrhy. Nabyté materiální bohatství absurdně kontrastuje s časem, po který si jej užívají. A co je důležitější, nemají dostatek času ani na výchovu své vlastní dcery Jackie (Sophie Nyweide). O tu pečuje chůva Glorie (Marife Necesito) pocházející z Filipín. Pracuje za oceánem, aby zažehnala materiální nouzi a zajistila svým dvěma synům školního věku důstojnou budoucnost. Thajsko, kam se Leo vydá na služební cestu, je třetím elementem, který slouží zejména exemplárnímu styku zástupců dvou výše zmíněných částí světa: Lea a pohledné thajské prostitutky. Podobně jako v Babelu se odlehlost míst stává relativní. Hlavní témata se zrcadlí navzájem mezi všemi zmíněnými lokalitami, které tím nabývají spřízněnosti a hlubokého propojení.

Výpověď Mamuta lze číst snadno; mluví o současném světě – rozděleném a zároveň na nejhlubší úrovni provázaném. Hlavním tématem však není poukaz na vykořisťování rozvojových zemí a kontrast životních podmínek jejich obyvatel s obyvateli vyspělého světa. Film sice s pozdviženým obočím hledí na přehnanou honbu Spojenými státy reprezentovaného světa za nepotřebným komfortem a staví ji do opozice k nedostatku základních potřeb lidstva na hranici chudoby. Symbolicky vše reprezentuje psací pero vyrobené z mamutího klu, jež Leo dostane jako dar od svého obchodního parťáka. Pero může být atributem moci, pokud znáte jeho výrobní hodnotu, ale samo o sobě jako artefakt se  stává bezcenným, což jasně demonstruje výkupčí v thajském bazaru, kam doputuje předmět v závěru příběhu.

Rád bych se ale vyvaroval značně schematického označení snímku jako kritického (vůči ideologiím, globální politice či materialismu). Důležitější je, že se problémy spojené s globalizací v Mamutovi postupně vyrýsují na pozadí rodiných dramat. Dysfunkčnost rodin není způsobena materiální nouzí, ale životním stylem Američana i Filipínce, chůvy, podnikatele i lékařky. Mamut tak ukazuje konkrétní (byť evidentně typizované) životy selhávajících rodičů nevědomky podléhající tlaku systému a ztrácející kontakt s vlastními dětmi.

Bohužel ne vše řečené funguje ve snímku přesvědčivě, čitelně a celistvě. Největší slabinou se stává scénář, který zabraňuje divákům v pochopení či empatickém prožití personálních krizí postav. Hercům není dovoleno se dostat přes pevně vytyčené mantinely, v nichž mohou postavy výborně zobrazovat, ale není jim dovoleno do jejich povah jakkoliv svébytně proniknout. Všechny události tak sledujeme z chladného odstupu - smrt, nevěru ani znásilnění nevnímáme jako tragédie, ale jako další z položek příběhu, další „bod na programu“ ve filmu. Tato „neprokrvenost“ Mamuta se mi jeví o to více podivnou, když si uvědomíme jak formálně intimním stylem snímek pracuje: časté záběry-studie jednotlivých postav, detaily, dlouhé záběry či kontemplativní elektronická hudba od Ladytron.

Je možné, že Moodysson chtěl právě touto cestou předložit vlastní pohled na moderního člověka, vzdáleného a blízkého všem ostatním zároveň. Jenže onen odstup je hlavním důvodem, proč se „antiglobalizační“ a „prorodinné“ poselství snímku jeví jen jako násilně naroubovaný pokus o intelektuální sdělení. Stojí na průhledné manipulaci,  naprosté nedůvěře v diváka, který je veden za  ručičku k obecnému významu. A jelikož se Mamut významově uzavírá sám do sebe, všichni diváci „odhalují“ shodnou výpověď a směřují k ní po banální totožné trajektorii.

Mamut Švédsko/Dánsko/Německo, 2009, 125 min, premiéra v ČR 11. 03. 2010

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 13. 3. 2010 ve 20.02 a zařazen do kategorie Filmy ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.