Téma: Český lev – co nám ukázal sobotní spektákl?

Několik hodin před nenejvýš významnými okamžiky pro americký filmový průmysl se vraťme k sobotnímu udílení Českých lvů. Prostou sumarizaci úspěšnosti jednotlivých snímků dokáže jistě „spáchat“ každý čtenář iNDiEFiLMu sám s pomocí seznamu oceněných. Otázkou zůstává, jak si má divák vítězství na Českých lvech vykládat? Jaký je vkus poroty (Česká filmová a televizní akademie)? Jaká mají čeští herci, další tvůrci a kritici kritéria? Jakou „přidanou hodnotu“ lze u oceněných snímků identifikovat? A má Český lev takovou pozici, aby byla křišťálová soška skutečnou poctou? Otázek se nabízí nespočet (a již zítra bychom je mohli v modifikované podobě pokládat v kontextu amerických Oscarů) a pokus o jejich důsledné zodpovězení přesahuje ambice tohoto krátkého komentáře. Pokusme se přidat alespoň několik rychlých postřehů neusilujích o systematickou ani úplnou výpověď.

Pro zjednodušení posuzujme dvě navzájem provázané roviny, z nichž se váha Českých lvů generuje. Jako první zdůrazněme klíčový vliv kvality materiálu (českých filmů) a vkusu divácké obce s vědomím, že obě kategorie jsou absolutně subjektivní. Úměrně totiž ovlivňují prestižnost jakékoliv udělované ceny. Pokud bude tuzemskou kinematografii reflektovat více diváků, bude se o ní více diskutovat, nutně se zvýší pozornost věnovaná Českým lvům. Stejně tomu bude v případě impulsů od tvůrců – vzniku výrazných děl. Kvalitativní krůček vpřed byl recenzentskou obcí zaznamenán, mnozí natomto základě prorokují lepší zítřky. Podle mého názoru se jedná o posun jen zdánlivý. Zejména Protektor a 3 sezóny v pekle jsou vyzdvihovány za svou „neprovinčnost“ a nekonvenčnost, obojí díky vybroušenému stylu. I v minulosti ovšem dohledáme podobné formální impulsy (např. Je třeba zabít sekala, Tmavomodrý svět, či kýčem zatuchlou Kytici), které se čas od času objevují znovu a v odlišném kabátku. Nehledě na to je však ostup od „televizně inscenačních“ a hereckých filmů, kterého dosáhly zejména zmíněné dva snímky, hodný chvály. Bohužel však k uhrančivosti jiných světových snímků (za minulý rok jmenujme: Antikrist,Rozervaná objetí, Božský, Fish Tank) mají všichni držitelé letošních Lvů na míle daleko. Pokud bychom museli stavbu díla dichotomicky členit na formu a obsah, konstatovali bychom, že český film brzdí v rozletu obsahová část.

Druhou rovinou je sebeprezentace soutěže. Není to pouze ceremoniál – každoročních několik hodin rozpačitosti, trapnosti a vyčpělých emocí, kde marketingové zájmy hrají ligu mistrů, dramaturgie tak maximálně okresní přebor a napětí je vyvoláváno podobně jako při losování Sportky. Nuda, ke které je zbytečné cokoliv dodávat a pokud toužebně neočekáváte výsledky (máte vsazeno, strýc má svůj film v soutěži), jen ztrácíte čas. Případné reportáže nalezne čtenář na stránkách všech velkých českých internetových deníků. I marketingové útoky na diváka (jako příklad poslouží reklama s dvojicí Polívka-Roden) spolehlivě drží krok. Obecně lze říci, že místo pompy a „vznešeného šoubyznysu“ se Čeští lvi neustálými neúspěšnými pokusy o humor a nepotřebné ozvláštnění shazují, aby skončili jako estráda sobotního večera. Soutěži také rozhodně neprospěl kontroverzně úzký okruh nominovaných snímků, který vyvolává dojem, že příslušní porotci neprošli celou produkci loňského roku.

Závěrem dodejme, že nezpochybnitelným přínosem předávání jakýchkoliv výročních cen je rozvíření diskuse,vznikající recenze, analýzy a komentáře děl – vše jako zbraň proti ustrnutí divácké obce. A o zakrnělosti diváků snad nejlépe vypovídá první místo žebříčku návštěvnosti, na němž trůní kritikou strhaný a soudným pozorovatelem odsouzený snímek Líbáš jako bůh Marie Poledňákové.

Články obsahující informace o Český lev:

Česká filmová a televizní akademie pod diskuzním útokem
6. 3. 2017 – 18.49

Červnové kinotipy
1. 6. 2010 – 12.03

Téma: Český lev - co nám ukázal sobotní spektákl?
8. 3. 2010 – 2.22

Držitelé Českých lvů za rok 2009
7. 3. 2010 – 23.55

další články...