TV tip na týden 15.2. – 21.2.: Věčný svit neposkvrněné mysli

Debata z počátku dvacátého století o tom, kdo má největší podíl na „uměleckosti“ filmového média – zda-li režisér, scénárista, kameraman, či dokonce samotná aparatura už dávno ztratila na aktuálnosti. Zejména proto, že vědomí kolektivní povahy kinematografické tvorby pevně zakořenilo v uvažování odborné a částečně i širší veřejnosti. A tak lze s nutným zjednodušením za autorskou tvorbu dnes považovat snímky, v nichž má režisér možnost přímo ovlivňovat podobu všech aspektů filmu (střih, kamera, mizanscéna, …) a není pouze v roli jakéhosi koordinátora.

Za úspěchem Věčného svitu neposkvrněné mysli (USA, 2004) lze, v porovnání s výše řečeným poněkud překvapivě, hledat autora-scénáristu. Charlie Kaufman toho během své krátké scenáristické kariéry dokázal, měřeno „oscarometrem“, již mnoho – tři nominace z nichž jednu proměnil. Po úspěchu prvotiny V kůži Johna Malkoviche (1999) znovu zaujal až svým čtvrtým realizovaným scénářem k filmu Adaptace (2002). Jedinou proměněnou nominací byl právě o dva roky mladší Věčný svit neposkvrněné mysli v režii Michaela Gondryho. Všem Kaufmanovým scénářům je společná neobyčejně komplikovaná dějová fabule. Samotné odhalování kauzality v příběhové linii se stává ústředním diváckým zážitkem. Samozřejmě nelze redukovat kvalitu Kaufmanových scénářů na pouhou hru – s časem a prostorem. Stopování příběhu divákem ve Věčném svitu neposkvrněné mysli přirovnejme k cestě labyrintem – důležitým je jak akt bloudění i, tak nalezení cíle (jímž může být i prosté nalezení cesty ven = pochopení děje filmu). Rozdíl mezi Kaufmanovými a jinými podobně stavěnými scénáři bych přirovnal k rozdílu mezi labyrintem Daidala a Petřínským zrcadlovým bludištěm. Na rozdíl od Krétského labyrintu však divák nemusí (ale může) nutně zabloudit.

Pro čtenáře, kterým značně nekonkrétní informace předešlého odstavce jako lákadlo neposlouží, nabízím krátké doplnění: Věčný svit neposkvrněné mysli je romantické drama, nabízí skvělé herecké výkony (zejména neobvyklou vážnou polohu Jima Carreyho) a zajímavou ústřední otázku, jakou roli hrají v naší mysli negativní vzpomínky, má-li smysl je v teoretickém případě vymazat. A právě s možností vymazávání vzpomínek rezonuje způsob vyprávění – rekonstruuje něco nedosažitelného, zapomenutého, rozplynutého, něco zasunuté v hlubinách paměti.

20.2.     Sobota    21:20 (Barrandov)  Věčný svit neposkvrněné mysli

Články obsahující informace o Věčný svit neposkvrněné mysli:

TV tip na týden 15.2. - 21.2.: Věčný svit neposkvrněné mysli
17. 2. 2010 – 15.26