Téma: nové Bio Oko a pražská síť alternativních kin

V září byla dokončena první fáze renovace kina Oko (dnes Bio Oko), které nyní provozuje skupina lidí spojených s kiny Aero a Světozor. Předchozí koncepci, kdy Jihlavský spolek amatérských filmařů preferoval dokumentární tvorbu a další snímky, které si do české distribuce nehledaly cestu snadno, nahradil program podobný právě zmíněným dvěma kinům Osy 9. Dva a půl měsíce po znovuotevření jsme vyzpovídali ředitele Davida Beránka, abychom zjistili v jaké pozici se snaží usadit Oko mezi ostatními nemainstreamovými kiny, a zda se mu to daří.

Nejtěžším úkolem pro provozovatele každého kina, které necílí svůj program na většinového diváka, se v dnešní době stává úspěšné zvládnutí ekonomiky provozu. Bohužel ani milionová Praha nedokáže poskytnout dostatek diváků se zájmem o alternativní tvorbu. Situace v 90. letech, kdy pouze dvě kina disponovala výrazně náročnějším programem (Aero, Ponrepo) se změnila. Aero se zřeklo tváře artového kina a uzpůsobilo nabídku vybranému segmentu mladšího diváctva. Se vznikem multiplexů totiž zanikl nespočet lokálních kin a otevřela se možnost (která se postupně stala nutností) zaujmout neobvyklým programem. To popravdě není až tak problematické, těžší je v době nadvlády televize, DVD a pirátských filmových kopií přesvědčit diváka, že stojí za to cestovat přes polovinu Prahy za filmovým představením. Jedním z východisek je obohacení návštěvy kina o sociální rozměr. Je to příležitost se setkat s přáteli, společně o díle debatovat (což domácí „konzumace“ filmů povětšinou nenabízí), spojit cestu s návštěvou baru (nejlépe toho v kinu), atd. Vznikají tak zajímavé neorganizované komunity.

Kina Osy 9 (Aero, Světozor, Evald, Mat) vsadila na premiéry nemainstreamových projektů, ozvěny filmových festivalů a vlastní programové bloky. Tato skladba se ukázala z diváckého hlediska atraktivní. Jak David Beránek podotýká, žádné nemainstreamové kino se neobejde bez grantů a sponzorských darů a mezery na trhu jsou jen tam, kde se podaří sehnat dotace. Nutno podotknout, že absence kina s profilem starého Aera je určitě na škodu – chybí lákavé artové programy, jež nekladou důraz na celistvost programových bloků a úplnost retrospektiv. Edukativní koncepci si zachovává jen Ponrepo. Jako kinosál Národního filmového archivu v tomto ohledu zaujímá jedinečné místo, jelikož zisk u něj stojí až na posledním místě. Každé jiné kino se musí primárně starat o minimální přízeň diváků.

Asi nejvýraznější komunitní rysy se objevily už v 90. letech ve spojitosti s Aerem. Je na příhodném a hustě obydleném místě Prahy. Může využít lokálních diváků (což se jeví klíčovým) a přitahovat návštěvníky z celé Prahy zárukou kvalitní kinematografie. Světozor se podobně vyprofiloval až po spojení s Aerem, absenci lokálních obyvatel na vylidněné Praze 1 vyvažuje příznivá poloha v centru města. O podobné úspěchy bude jistě usilovat i Oko. Může využít, podobně jako Aero, lokality bez konkurečního kina a velké odlehlosti multiplexů.

Slovo alternativní se v poslední době dostalo stalo módním přídavným jménem, které často ztrácí plný význam. Kina, která máme na mysli, bohužel nabízejí z velké části stejný program jako multiplexy (za tento měsíc: Zoufalci, Protektor, Hanebný pancharti, Whisky s vodou, Piráti na vlnách, …). Problematika provozování kina je ovšem natolik komplexní záležitost, že se musíme spokojit s s několika pozitivními aspekty; alternativu multiplexům určitě tvoří prodloužení promítacího období zajímavějších filmů na několik týdnů i měsíců, obohacení programu vlastními projekty, „propašování“ artové tvorby mezi nové snímky a odmítání naprosté anonymity divácké masy.

Následuje část rozhovoru s Davidem Beránkem:

Asi klíčová otázka je, zda-li za dva a půl měsíce bylo patrné nějaké vyprofilování diváků, kteří nové Oko navštěvují.

To můžeme brát v zásadě ze dvou pohledů. My samozřejmě cílíme na okolí, na Prahu 7, jelikož je tady relativně velká spádová oblast, v níž není žádné kino ani multiplex. I proto děláme představení pro seniory a pro děti, což je jeden profil. Co mně připadá zajímavější, je vyprofilování programové. Máme vazbu na Aero a Světozor, což je na poměrně podobném programu samozřejmě znát. Pokud chceme mluvit konkrétněji, dostaneme se ke speciálním bodům našeho programu.

Co mě velmi zaujalo je, že se Váš program až překvapivě málo odlišuje od programů Aera a Světozor. Máte vlastní programové projekty, ale co se týče běžného provozu, máte téměř shodné filmy. Téměř 50 procent programu se kryje. Uvažovali jste, že byste se odlišili výrazněji?

Všechny ty tři kina mají stejného dramaturga, tím pádem ta podoba není náhodná. Co se týče starších filmů, je důležité zajistit, aby jsme byli schopni přežít. Běžíme na bázi grantů, která je v Praze poměrně dobrá, ale zároveň nedovoluje kinu být ještě více artové, či zaměřené na festivalové filmy. Nemohlo by se uživit, a proto musíme dodržet dostatečnou míru promítání věcí, které jsou divácké – tedy nové – jinak kino nepřežije.

A diváci chodí?

Chodí, no, chodí. Je to samozřejmě relativní, jak moc chodí. Z jednoho pohledu to může být skvělá návštěvnost, z pohledu třeba Jihlavy – dokumentárních filmů, kde měli samozřejmě nižší čísla než teď. Ale z pohledu multiplexu určitě nemáme zajímavou návštěvnost. Pokud neuděláme něco špatně, nějakou botu, tak se uživíme. Následujeme model Světozoru a Aera hlavně proto, že funguje.

Jedna spíše teoretická otázka. Vy osobně neciíte, že by byla mezera na trhu mezi tím, co představuje Aero, Světozor či Oko a další podobná kina v ostatních českých městech a tím, co prezentuje Ponrepu?

Obecně: mezera na trhu není, pokud není grantovaná. Pokud stát nebo nějaká evropská instituce peníze nedá. Bez toho je to velmi složité.

Tak já jsem neměl na mysli jen čistě ekonomickou stránku věci.

Pokud nemluvíme o ekonomické bázi a bavíme se o jednotlivých divácích, jistě najdeme spoustu mezer, kde se dají dělat zajímavé věci.

A jaký je tedy divák v Oku? Je podobný divákovi Světozoru?

Je (zamyslí se) … je podobný, samozřejmě. Jsou tady sice i „obyčejní lidé“, kteří sem chodí, protože se jim nechce nikam daleko. Já bych si nedovolil tvrdit, že by naši diváci byli více nároční. Myslím, že jsou stejní, spíše se pokoušíme občas do programu propašovat některé náročné věci. Jenže na ty je pak návštěvnost znatelně nižší, takže musíme balancovat.

A jaké jsou zpětné reakce na specifické programové prvky? Bollywood bych mezi ně neřadil, protože už několikrát proběhla představení v Aeru. Jak se daří seriálovému maratonu a Filmjukebox (pozn.: představení jednou za měsíc, na internetu si diváci sami zvolí úplně libovolný film, který bude promítán příště)?

Já bych se zastal toho bollywoodu, protože je to jediná pravidelná platforma uvádění bollywoodských věci, včetně atmosféry, jídla, přestávek atd. A rostoucí zájem o projekce potvrzuje, že bollywood má do budoucna potenciál. Ale zpět k vaší otázce: u seriálů je to zásadně lepší, protože je to zdarma. Rezervace zaplní kapacitu kina. Všichni samozřejmě nepřijdou, ale přesto je to úspěch. Filmjukebox je nová věc, kterou jsme spustili pilotně. V zásadě jde o interakci mezi divákem a kinem, kdy má divák šanci velmi efektivně a aktivně ovlivnit programovou podobu jeho oblíbeného lokálního kina. Zatím je celá věc ve fázi jednoho typu hlasování, ale máme a rozvíjíme už teď další možnosti, jak tuto interakci podporovat, zatím chodí kolem 25ti návštěvníků, ale  jsme přesvědčeni, ze toto je součástí budoucnosti našeho kina a slibujeme si od něj velké věci.

Na stránkách, kde se hlasuje o promítaném filmu v Filmjukeboxu počet hlasujících výrazně převyšuje toto číslo.

Bohužel  v tom hodně lidí vidí zábavu a pak ani nakonec nepřijdou. Oni se pouze vyjadřují. Virtuální život je snazší.

Plánujete nějakou další podobnou programovou novinku?

Plánujeme. Navazujeme na klub Roxy, kde jsem pracoval na audiovizuálních večerech Bulva Fabula, které byly hodně o projekcích a o muzice. Něco takového chceme aplikovat i v Oku. Nějaké krátké věci, hudební videa … chystáme i ozvěny FamuFestu, nový projekt iShorts, který se z Palace cinemas přesouvá k nám.

Máte pocit, že se z diváků Oka stává komunita?

Součástí je bar, který funguje dobře, lidi ho mají rádi. Často se sem chodí jen na bar, my bychom rádi dostali návštěvníky i do kina. A to je právě další věc, které pomáhají např. seriálové maratony. Budování komunity je důležité pro každého provozovatele podniku jako je kino nebo třeba klub. K budování vztahu mezi OKEM a diváky samozřejmě přispívá i aktivní práce s mailinglistem, Facebookem a dalšími virtuálními nástroji. Ve stejné míře je ale také podstatné, aby se lidé v OKU cítili příjemně a nezanedbáváni.