Domů » Filmy

O kapitalismu s láskou

Slova mají svůj přesný význam. Leckomu není známo, že propagace je jiné slovo než propaganda. Že angažovanost neimplikuje agitaci. A že reflexe nemůže být objektivním záznamem. Reflexivní dokument, angažovaný dokument, propagandistický dokument. Jaké filmy natáčí Michael Moore? Manipuluje v nich? Jistěže ano; musí, protože film se stává filmem právě díky manipulaci obrazů. Ta je nutnou (ale ne postačující) podmínkou všech vizuálních médií. V kinematografii musí být obrazy přenášeny, a proto každý film obsahuje určitou ideologii. To ovšem neznamená, že každý film je propagandou. Propaganda staví ideologii do jiného, násilně expanzivního, modu bytí než je její pouhá existence. V případě jakéhokoliv vizuálního média, rozlišujme podle míry, s jakou manipulace obrazů a zvuku dezinformuje diváka.

Jednou z nejvýraznějších tematických linií  dokumentárních filmů se v poslední době stává krize západní demokracie.  Téma značně široké a nanejvýš důležité, vzhledem k tomu, že politické uspořádání tvořilo a bude tvořit rámec našich životů. Z perspektivy letošního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě proto nemyslím pouze na přímo politicky orientované snímky O kapitalismu s láskou (USA, 2009) Michaela Moora, Obklíčení – demokracie v osidlech neoliberalismu (Kanada, 2008) Richarda Brouilletta či Doktrína šoku (VB, 2009) Michaela Winterbottoma. Se současnou podobou společnosti souvisejí i další filmy, jež komentují konzumní životní styl, stravovací návyky či kulturní život. Moore si této komplexnosti všímá, což dobře pochopíme, pokud se vrátíme i k jeho minulé tvorbě.

Neoliberální doktrína vyrostla v absurdní odnož kapitalistického uspořádání světa. Rovné šance ospravedlňuje tím, že jedinec může vždy jednat minimálně stejně bezohledně jako ostatní. Individuality v globálním světě se stávají soupeři, kooperace je nežádoucí. Je nám předkládána ideologie volného trhu, pokračuje globalizace. Po podrobném průzkumu nejnovější Mooreovy společensko-politické diagnózy zjistíme, že ve skutečnosti nepopisuje kapitalismus jako takový, ale pouze jeho nejposlednější neoliberální realizaci. Všímá si momentů, v nichž západní demokracie popírá základních principy, na nichž vyrostla. Zejména zdůrazněme fakt, že většina demokratických voličských hlasů nemá dostatečnou sílu k ovlivnění mocenských elit. Vzniká nepřekonatelná propast. Na jednom stojí konci široká veřejnost v apatii a na druhém mocenská libovůle. Neoliberální politika slaví úspěchy díky veřejné lhostejnosti. Demokracie nabízí mnoho a požaduje málo. Požaduje pouze angažovanost – primárně občanskou, sekundárně komunitní; nutně potřebuje zvýšenou touhu občanů dění ovlivňovat a zapojovat se do realizačních struktur.

S Michaelem Moorem sdílím velkou část jeho názorů. Přesto mě jeho film uráží. Způsob, jakým apeluje na diváky, paradoxně koresponduje s praktikami neoliberální propagandy. Jeho snímky rozhodně nekončí na prahu angažovanosti. Ve filmu obecně vznikají významy dvěma základními způsoby. Buď je nacházíme v jednotlivých záběrech, nebo klíčí v prostoru mezi záběry, kde, stejně jako mezi zvukovou a obrazovou složkou, nalezneme menší či větší napětí. A Moore umí druhého způsobu mistrně zneužít. Zkratkovité argumenty, nepřesné termíny, tendenční výběr záběrů, volba hudby. Montáž, za kterou by se Ejzenštejn nemusel stydět! Nebo si snad myslíte, že se Bush ve chvílích státní krize oddává soukromým radovánkám? Formálně podobné postupy Esfír Šubová použila k vylíčení Řijnové revoluce v Pádu dynastie Romanovců, který dnes předkládáme jako klasický příklad dezinterpretace dějin. Jednostranný ideologický výklad rozhodně není demokratickým mediálním nástrojem. Nenabízí volbu, potlačuje diverzitu názorů. Uvedené prohrešky nelze ospravedlnit ani svižným humorem. Tendenční kinematografie často mísí zábavu s informacemi, proklamuje, neargumentuje. Angažovaný film je v každém případě potřebný. Ale Mooreovy dokumenty mají bohužel vždy blíže k propagandě.

O kapitalismu s láskou USA, 2009, 120 min, premiéra v ČR 4.2. 2010

Doporučujeme

3 komentářů

  • [...] navštíveným dílem zabývajícím se touto tématikou bylo O kapitalismu s láskou (recenze zde) Michaela Moora. Moore opět nezklamal a naplnil očekávání: zábavně podaný populismus. Asi [...]

  • [...] korporátní podobu amerického kapitalismu. I podle naší nepříliš lichotivé recenze (zde) se opět pohybuje na hraně pochopitelné agitace a již nepřípustné manipulace s [...]

  • [...] Agresivnější rétoriku zvolil pro svůj film O kapitalismu s láskou kontroverzní režisér Michael Moore. Slavný manipulátor si tentokrát vzal do hledáčku finanční systém Spojených států a soudobý západní kapitalismus vůbec, který vůbec není takový, jak se ho snaží tamní mainstreamová média popisovat. Obecně lze však říci, že poslední dva snímky zdaleka nedosahují takových ohlasů, jako tomu bylo například u Bowling for Columbine či Fahrenheit 9/11. Více informací o snímku lze nalézt například v naší recenzi. [...]

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 2. 11. 2009 ve 22.14 a zařazen do kategorie Filmy ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.