Polští experimentátoři v La Fabrice

Polský animovaný podzim pokračoval 27.10. představením současné polské experimentální tvorby používající techniky animace (shrnutí minulého večera zde). Divákům bylo představeno sedm tvůrců a deset filmů, přičemž mnoho z nich se vyznačovalo minimalismem, použitím moderních, především digitálních technik, spojením se současnou hudbou a repetitivním či smyčkovým užíváním záběrů. Nechyběl lektorský úvod, který dal divákům možnost dozvědět se něco o tvůrcích.

Janek Koza: Nezapomenutelná noc, 1996, 1,5 min.

Promítání začalo krákým snímkem, který nezapřel videoartové kořeny svého autora. Jednalo se o podivný a sexuálně otevřený komentář několika momentů, který užíval jednoduchých černobílých kresbiček jako vypadlých z windowsáckého Malování a jež jednoduchou, často bodovou deformací film animoval.

Wojciech Bąkowski: Mluvený film 1 & 2, 2007/2008, 5/8 min.

Následoval film kombinující poezii a film, přičemž jak filmové tak básnické obrazy spojoval asociativně. Jednoduché obrazy připomínající akvarelovou/kvašovou malbu s minimalistickou animací a občasným užitím dvojího rámu nikam film neposouvaly, naopak, neustále se opakovaly a vracely. Propojení s poezií bylo problematické, jelikož si návštěvník La Fabriky neznalý polštiny musel číst verše z papíru, který dostal při vstupu do kinosálu. Bohužel návštěvnost byla vyšší než organizátoři očekávali a tak nebylo připraveno dostatek papírů pro všechny, do páru měl ale verše každý. Mluvené filmy vytvořil Bąkowski do dnešního dne tři.

Anna Pankiewicz: Vždycky bude zítra & Pro tvoji mámu, 2008, 5/2 min.

Pankiewicz propojuje moderní elektronickou hudbu s jemnějším, ale také moderním obrazem. Její Vždycky bude zítra bylo nejangažovanějším filmem večera. Čistě výtvarnými prostředky (hudba měla pouze doprovodnou funkci) se vyjadřovala o vlivu a všudypřítomnosti médií. Filmy Anny Pankiewicz jsou ve špatné kvalitě dostupné na jejích stránkách, zde.

Aga Jarząb: Sestry, rozené Jarząb, 2004, 8 min.

Pixilované objekty tří žen (pixilace – viz. konec textu), zástupců tří generací, se dostávají do kontaktu s digitálně nakresleným okolím a samy mezi sebou. Tento snímek, který nejdříve vypadal jako pouhá hříčka se nakonec vyklubal v jeden z nejkonkrétnějších snímků večera a rozhodně nepostrádal vtip.

Jakub Lech: III, 2003, 9 min.

Rozpohybovaný Escher, jak bylo poznamenáno už v úvodu večera. Jestli znáte Escherovy obrazy manipulující s perspektivou (nejslavnější je asi Relativita či Vodopád) a oblíbili jste si je, určitě by vás III potěšila. Užitím moderní 3D animace dosáhl Jakub Lech podobných perspektivních paradoxů. Tento krátký film je dostupný na Youtube – zde.

Olga Wroniewicz: 1-39-C, 2004, 7 min.

Tento snímek byl nejabstraktnějším zážitkem večera. Zvuk a obraz v silném sepjetí a v zajetí imaginace diváka.

Tomek Sikora: Čepka & Zákusky, 2007, 1 min.

Tomek Sikora, fotograf, vytvořil jednoduché a kratičké vtípky užitím pixilace (vysvětlení viz. konec textu). Jeho dva výtvory byly odlehčeným závěrem večera zaplněného atypickou tvorbou.

Další večer s Polskou animací nás čeká již v úterý 10.11. . Bude nám představen Mariusz Wilczyńský, významný současný polský animátor a jeho tvorba. Sám by se měl projekce zúčastnit.

Pixilace: animace živého objektu za pomoci vyfocení více fází jeho pohybu a jejich následného napojení střihem. Výsledný pohyb je tak skákavý a nepřirozený.