LFŠ: Diskuze Na půdě s Jiřím Bartou

Když se v půli nedělní (a jediné) projekce snímku Jiřího Barty Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? v sále Klubu kultury rozsvítilo a konec jednoho dílu na chvíli přerušil promítání, mohli jste si dost dobře myslet, že v tom mají prsty shnilé brambory s nohami panenek Barbie či škorpión v doktorském plášti. Neboť i tito jsou filmovými antihrdiny – pomocníky vládce Říše Zla.

Bohatost výtvarné stránky filmu – realizace vlaku, lodi či letadla jsou skutečně skvostné -  jednoduchou stavbou příběhu o to více vyniká. Slabinou je občasná nadmíra dialogů a hudba Michala Pavlíčka, která svojí okázalostí trhá kouzlo intimních pohledů do starého kufru, v jehož útrobách ústřední čtveřice poklidně hospodaří. Záběry, v nichž je kombinována herecká akce s animací jsou perfektní, naopak čistě hrané záběry, po kterých následují záběry jen animované film stylově zbytečně tříští.

Po projekci filmu se konala diskuze s režisérem Jiřím Bartou, ze které vám přinášíme to nejzajímavější:

Jedná se v případě víčka Mattoni na hlavě jedné z loutek o product placement? Jak to bylo s dalšími penězi na projekt?

Původně jsme chtěli jen zátku s neutrálním nápisem „Limo“, díky finanční motivaci jsme ale pak dali přednost Mattoni. Částka, kterou nám dali, byla ale nakonec tak malá, že „Limo“ by bylo rozhodně lepší. Slovenská účast na projektu byla ve formě grantu, japonská měla podobu sponzoringu od firmy zabývající se reklamou. Na srpen je plánována japonská premiéra, což je zajímavé, protože v Japonsku věnují animovanému filmu hodně pozornosti. Ať již díky japonskému obrázkovému písmu nebo silné tradici komiksů.

Jaká byla role kocoura?

Je to s ním stejné jako se všemi postavami ve filmu. Je to zvíře i pohádková postava. Film pracuje s dětským typem fantasie, kdy jednotlivé loutky hrají samy sebe nebo si hrají na něco. Stejně jako když si hrají děti. Za nedlouho vyjde v edici České televize knížka, v níž Edgar Dutka sepsal film do pohádky a já jsem ji ilustroval. V této knize bude mít kocour ještě hlubší poslání.

Jak vidíte pokračování snímku?

Původně jsme film se scenáristou Edgarem Dutkou zamýšleli jako seriál, ale kvůli grantu jsme od toho upustili. Film se začal natáčet díky producentovi Miloslavu Šmídmajerovi z Bio Illusion, ale protože jsme po 2 letech zjistili, že s námi moc nedokážou spolupracovat, tak pokračování zatím nevidím.

Jaká byla reakce dětských diváků?

Moc nevím, ale mám takovou svoji síť, v níž byly ohlasy kladné, stejně jako v reakce dětských diváků, kteří zhlédli doprovodnou výstavu k filmu v Praze a Třeboni.

Příběh mi motivem cesty připomíná americkou produkci, příběh podobný Pánu prstenů. Bylo to záměrné?

Příběh-cestu jsme zvolili záměrně, je to jednoduchá fabule, není to komplikované. Za důležitou považujeme stylizaci, a ve složitosti by nevynikaly fantasijní prvky. Děti nepotřebují vymýšlet komplikované věci; mohli jsme příběh zkomplikovat, ale nechtěli jsme.

Vznikly díky různým typům animací, použitým ve filmu, nějaké obtíže?

Nedělám jenom loutku, jenom kresbu nebo jenom pixilaci, ale kombinuji je, protože mám rád kontrast. Na půdě vzniklo tak, že jsme s Edgarem Dutkou nenašli sponzora na náš projekt Golem a rozhodli jsme se udělat si pauzu, v níž si budeme hrát. A já jsem našel sešit z mládí, v němž byl mimo jiné vlak z jízdenek… Pak jsem pro Na půdě hledali 2, 3 roky peníze, které jsme sehnali před 2 lety, kdy realizace projektu konečně odstartovala. Ale protože peněz nebylo moc, tak se jednotliví animátoři při práci na snímku střídali, protože měli souběžně i jiné projekty. Na podzim 2008 pak začala postprodukce hledáním muzikanta. Muzikant ze Slovenska se nezdál producentovi zajímavý, a proto oslovil Michala Pavlíčka. Ten dělal hudbu tak, aby vyhověl režisérovi i producentovi, přičemž mezi tím ležel 3 měsíce s infarktem v nemocnici. A protože nás tlačily ekonomické a časové podmínky, zkrátil se mimo jiné původní scénář asi o 20 minut a film tak někde ztrácí proporce.

Jak vznikaly loutky?

Loutky byly vyrobené podle mých výtvarných návrhů, ale na provedení pracovala skupina výtvarníků, kteří na jejich výslednou podobu měli vliv – záleželo na jejich představivosti i na tom, jaký materiál k jejich realizaci měli k dispozici.

Má bysta ve filmu určitý politický význam?

Ano, dá se to tak číst, je to průhledné. Zamýšleli jsme to spíš ale jako zosobněnou zašlou slávu, odloženou bystu. Já sám se bráním patosu, a proto když jsem se měl rozhodnout, jakou přilbu v jednom momentě bystě nasadit, dal jsem přednost motoristické helmě před nějakou, která by příslušela například německé či ruské armádě.

Byl snímek natáčen na skutečné půdě?

Scény s lidmi a zvířaty ano, ale jinak jsme natáčeli v ateliérech Krátkého filmu Praha – Studiu Jiřího Trnky, které už teď dosluhuje a moc se tam netočí, ale technika tam je a navíc je velmi velké.

Jak se točily záběry s Jiřím Lábusem?

Jednalo se o dva typy záběrů – posmrtnou masku – bystu a nalíčený obličej herce. Tyto dva záběry se natočily ze stejného úhlu a pak se trikově zkombinovaly v trikovém studiu UPP. To dokázalo odstranit i Lábusovy cuky hlavou, kterých se herec chtě nechtě při mimice vždy dopustí. Podle mě je film Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? důkazem, že klasická ruční animace působí moderně díky svojí kombinaci s triky, kterých bychom dříve nemohli docílit (klíčovací pozadí, přes animovanou postavu se sype popel, …).