Wrestler

Wrestler se stal diváckým hitem na všech festivalech, na které za rok od své premiéry zavítal. Stejně tomu bylo i v Karlových Varech, kde měl českou premiéru a ihned zamířil do kin.

Darren Aronofsky se po vizuálně invenčním Requiem za sen (2000) a opulentní Fontáně (2006) pokusil o naprosto jiný přístup k režijní práci. Velká část recenzentů vidí motivaci této volby v úmyslném upozadění své osoby (proč?) či ve vyslyšení volání kritiků Fontány po méně exhibičním ale zato myšlenkově obsažnějším snímku. Z mého pohledu se ovšem jeví Aronofskyho motivace daleko prostší – nejde o nic víc než pragmatičnost. Abychom toto pochopili, musíme nejdříve nahlédnout povahu wrestlingového světa.

O wrestlingu se toho v české kotlině až donedávna nevědělo mnoho, ačkoliv například nedávné vystoupení zápasnických celebrit v Praze ukázalo, že tato nedotknutost je již částečně minulostí. Dosud však, bohudík, v České republice neexistuje ani náznak profesionální scény tohoto antisportu. Přestože je wrestlingový fenomén nejvíce zakořeněn a silně spojen s místní popkulturou zejména v Americe, jednu z nejhlubších analýz provedl Evropan (jak si všiml v Cinepuru 61/2009 Jiří Flígl). Roland Barthes ho ve Světu wrestlingu oslavuje jako excesivní podívanou, která nabízí jasně srozumitelnou sémantiku, emoce a charaktery. Právě naprosto jasná srozumitelnost a nekomplikovanost jsou klíčovými atributy wrestlingu pro čtení Wrestlera. Není to tedy ani přítomnost násilí ani předem připravený průběh (pseudo)soubojů. S vědomím toho totiž diváci do arény přicházejí – nechtějí vidět reálné souboje a opravdové násilí, ale ani očividné předstírání. Wrestling není realitou, ale není ani čistým divadlem. Požadováno je  předvádění násilí a reprezentace černobílých charakterů, padouchů a hrdinů. Nekomplikovanost (která se, jak se na rozdíl od Barthese domnívám, prolíná s primitivností) zaručuje divákovo porozumění všem přítomným emocím skrze extrémně kontrastní polaritu dobro/zlo.

Neúspěšná konfrontace s komlikovaným nepolarizovaným světem, kde dobro nevyhrává a v němž není vše „domluveno předem“ se stává hlavním dramatickým pnutím Aronofskyho filmu. Randy Ram Robinson (Mickey Rourke), jedna z největších postav světového wrestlingu 80. let, je v současnosti lidskou troskou. Tělo, zničené léty plnými zápasů, drogami a tréninkem, mu vypovídá službu. A tak mu zbývá už jen „zápasení“ v lokálních tělocvičnách před několika tucty zvědavců. Náhlá nehoda mu bere i tento poslední záchytný bod. Film tak není o bolestivém ústupu z vrcholu na poloprofesionální úroveň, na níž by bez nošení beden a krájení šunky v samoobsluze neměl na nájem. Pojednává o té druhé, již existenční, hraně – čitelný a emocemi nabitý svět s wrestlingem versus komplikovaný a neplánovatelný svět bez něj. Tohoto poznání se však Randymu dostane až potom, co neúspěšně zkouší navázat trvalé lidské vztahy se svojí dcerou a přítelkyní ze stripbaru. V těžko řešitelných situacích chybuje a nezbývá mu než doslova vsadit život, aby mohl žít „s“ i „z“ emocí davu, emocí až děsivě zvířecky primitivních.

Tím se dostáváme zpět – Aronofsky je pragmatik. Zvolený styl filmového vyprávění totiž koresponduje se samotným dějem. Randyho uvadající existence není uhlazená a poutavá jako dění v ringu očima wrestlingových diváků. Naopak jde o šedě nezajímavý a smutný osud. Poznání, že pozlátka hrdinů a padouchů postrádají reálné existující předobrazy, se sice zdá samozřejmým, pro Randyho je ovšem více než kruté. V souladu s tím je pohled kamery ve Wrestlerovi velmi všední, bez složitých pohybů, postrádající syté barvy – všední až na hranici únosnosti. S tím jde ruku v ruce i adorovaný herecký výkon Mickeyho Rourkea. Uvěřitelný, v detailech precizní, bez nežádoucí pompy. Tak jako celý film.

Wrestler si svou popularitu zaslouží. Je otázkou nakolik je dána konvenčním jímavým příběhem, který je ve své tematice poměrně neoriginálním a sází na klasické narativní postupy. Navíc výše naznačené čtení wrestlingového světa je jistě jen jedním ze subjektivních náhledů. To, co označuji za smutnou rezignaci na běžný život, se může v opačném světle jevit jako obdivuhodná odvaha návratit se zpět k milujícímu a milovanému davu. Ale vrací se kvůli fanouškům nebo kvůli sobě? Tak jako dav nemůže žít bez Randyho, on nemůže žít bez davu. Podstatné je, že se nejedná o oboustranně ekvivalentní vztah – diváci wrestlingu se utíkají k této podívané ze svých běžných životů, ze svého zázemí, svého domova. Kam se ale vrátí Randy po tom, co show v poslední scéně snímku skončí? Vždyť domovem je pro něj prostor mezi provazy.

Wrestler USA, 2008, 115 min, premiéra v ČR 9.7. 2009