MFF Karlovy Vary: Den druhý

Dnes (v neděli) máme k dispozici první údaje o počtu akreditovaných účastníků, zatím je jich přes 8 tisíc, což je (pro organizátory) velmi příznivé číslo. Isabelle Huppertová, která přijela v  sobotu, dnes převezme křišťálový glóbus před projekcí filmu Villa Amalia, brzy přineseme krátký výpis z tiskové konference. Dnes se také promítal Wrestler, o kterého byl mezi návštěvníky obrovský zájem překračující kapacitu velkého sálu hotelu Thermal.

Minirecenze Matouše Svěráka

Žízeň (Jižní Korea, 2009, rež. Park Chan-Wook) průměrný
uvedeno v sekci: Otevřené oči

Žízeň, nejnovější film u nás dobře známeho Park Chan-Wooka ( Nebohá paní pomsta), je moderní variací na upírské téma s femme fatale ve vedlejší roli. Variací otevřenou, formálně vytříbenou, ve svých brutalitách vynalézavou, bohužel ale vnitřně naprosto prázdnou. Naštěstí ji nechybí nadhled ani neustále navyšované dávky perverzního humoru.

Malé modré nic (Francie, 2009, Vincent Moon) bez hodnocení
uvedeno v sekci 2009: Hudební odysea

Malé modré nic je skromným dokumentem o nadaných českých hudebnících, Ireně a Vojtěchovi Havlových, který se naprosto podává jejich hudbě, jejich životu a vnímání světa. Pochází z dílny Vincenta Moona, dokumentaristy proslulého svými  záznamy živých vystoupení nezávislých hudebníků v nečekaných prostředích (výtazích, na ulici) zdarma uváděných na internetu (Arcade Fire, Sigur Rós, Man Man). Právě naprostá ztotožněnost jeho díla s aktéry zabraňuje jakémukoli pokusu o „filmové“ hodnocení – pokud ale  máte rádi tvorbu Havlových či hledáte zajímavou a originální hudební alternativu, nelze než snímek o dvou cellistech doporučit. Nenabízí sice více než žívé vystoupení a krátké povídání, je ale potřeba více?

Minirecenze Martina Horyny

Puškvorec (Polsko, 2008, rež. Andrzej Wajda) slabý
uvedeno v sekci: Horizonty

Proklamované „mnohovrstevnaté zamyšlení nad smrtí“ se Wajdovi nepovedlo. Co naplat, že Krystyna Jandová hraje dobře, když máte pocit, že sedíte v divadle. Velmi myšlenkově amorfní a svou divadelností až antifilmový snímek rozhodně doporučit nemohu.

Rozervaná objetí (Španělsko, 2009, rež. Pedro Almodóvar) výborný
uvedeno v sekci: Otevřené oči

Pedro Almodóvar opět uchopil několik zdánlivě nekoherentních témat naprosto osobitým způsobem a vznikl z toho výborný film. Osudová láska, nečekaná smrt, odloučená rodina, žal, zlost a pomsta, ale i humor – to vše (a mnohem víc) skloubil do tohoto komplikovaného melodramatu. Po shlédnutí  se nezbavíte pocitu, že pro Almodóvara je scénaristická a režisérská práce až dětsky jednoduchou hrou. Ale příběh, který v Rozervaných objetích vznikl rozhodně dětským není. Velmi inteligentní a svižný snímek jednoho z předních světových režisérů.

Žízeň (Jižní Korea, 2009, rež. Park Chan-Wook) slabý
uvedeno v sekci: Otevřené oči

Ani dokonalá vizuální stránka nezachrání nový snímek předního korejského režiséra Parka Chan-Wooka (Oldboy) od nemilosrdného verdiktu. Upírský příběh Žízeň žije vlastním světem, který o našich životech neříká vůbec nic. Totální bezobsažnost a útok na primární fascinaci dynamickou akcí, krví a brutalitou je pro mne velkým zklamáním festivalu. Otázka je, jaký důvod vedl canneskou porotu k jeho ocenění?