Co nás čeká ve Varech #6 Polské filmy

Robert Glinski, který triumfoval na Karlovarském festivalu již v roce 2001 syrovým filmem z prostředí panelákového ghetta Ahoj Terezko, za který si nakonec odnesl Zvláštní cenu poroty a Cenu FIPRESCI, se letos zúčastní hlavní soutěže s filmem Swinki (Piggies). Film by měl stejně jako před osmi lety Ahoj Terezko aspirovat na některou z hlavních cen festivalu. Příběh je zasažen do chudého příhraničního města v Polsku sousedícího bezprostředně s prosperujícím německým protějškem zchudlého polského města. Hlavním hrdinou je teenager Tomek, který se chce vymanit z chudoby a tak vezme práci prostituta pro německé pedofilní klienty, aniž tuší, jak krutý osud ho čeká. Citovou otrlost a krutost teenagerů autor nahlíží jako fenomén, zrozený destruktivní silou beznadějné chudoby. Zanikají v ní nejen rodinné vazby a křesťanské hodnoty, ale ani zločinnost se už nevnímá jako hřích.

Další polský snímek, jenž stojí za pozornost, a který bude soutěžit v sekci Na východ od Západu, je film Rysa (Scratch), příběh postaršího páru, který žije poklidným životem, jenž náhle naruší dávná a zapomenutá vina. Film natočil režisér Michal Rosa jenž se mimo jiné účastnil letošního festivalu v Benátkách.

Dalším polským snímkem, který jistě stojí za pozornost je film Wojna polsko-ruska (Červená a bílá), který natočil režisér Xawery Zulawski na námět u nás dobře známého románu mladé polské spisovatelky Doroty Maslowské Červená a bílá. Příběh je generační výpovědí sedmnáctiletého mladíka, který je jednou drsný a sebevědomý, podruhé zranitelný a ukřivděný a patří k subkultuře, které se v Polsku říká „dresaři“ podle jejich oblečení – značkové teplákové soupravy. Film bude soutěžit v sekci Fórum nezávislých.

Za pozornost bude také stát nejnovější film Andrzeje Wajdy Tatarak (Sweet Rush) v sekci Horizonty. Příběh Marty, osamělé manželky maloměstského lékaře, která se v poválečné době vyrovnává se ztrátou obou synů a postupně se sbližuje s prostým mladíkem Bogusem, tvoří kostru nevšedního snímku. Do hlavní role obsadil Wajda jednu z nejuznávanějších polských hereček současnosti Krystynu Jandovou. Ta vnesla do filmu osobní, silně emocionální téma, když se rozhodla podělit o svůj zármutek ze ztráty milovaného člověka. V další dějové rovině tak statická kamera herečku sleduje, jak ve zšeřelém hotelovém pokoji klidným hlasem vzpomíná na poslední dny strávené se svým umírajícím manželem, kameramanem Edwardem Klosinským. Tatarak je mnohovrstevným zamyšlením nad smrtí a úzkou hranicí mezi životem a smrtí na motivy prózy Jaroslava Iwaszkiewicze. Snímek získal na letošním MFF v Berlíně Cenu Alfreda Bauera.

Dalšími polskými snímky budou krátký dokument Do bólu (Till it hurts) režiséra Marcina Koszalky, jenž získal dvě ceny na Krakowkém filmovém festivalu. Dále pak v česko-polské koprodukci vzniklá tragikomedie Operace Dunaj Jaceka Glomba a Ile wazy kon trojanski? (How much the Trojan horse weight?) Juliuse Machulského v mimo soutěžní sekci.