Coco Chanel

„Na lásce je nejkrásnější milování. Škoda, že k tomu potřebujeme muže,“ posteskne si Gabrielle „Coco“ Chanel své sestře, když ještě obě po večerech pracují jako kabaretní zpěvačky v podniku vskutku nevalné úrovně. Je pozoruhodné, nakolik tento výrok předznamenává a vystihuje celý její život. Rozhodně tedy život „před“ – než se z Coco Chanel stala legendární módní značka. Příběh těchto prvních bezmála čtyř desítek let pozdější hvězdy návrhářského nebe vypráví nový francouzský film režisérky Anne Fontaine s Audrey Tautou v hlavní roli.

Do diváckého očekávání se snadno vkrade Edith Piaf (r. Olivier Dahan, 2007); kdo však čeká životopisný film, odejde z kina zklamán. Coco Chanel je komorním příběhem, který se například úplně vyhýbá první světové válce, respektive předválečné atmosféře v Evropě a jakýmkoli „velkým dějinám“ vůbec. A spíše než drama o módní inovátorce je to trochu sentimentální thriller o ženské emancipaci skrze vztahy s muži. Protimluv? U slečny Coco, která slečnou zůstala až do své smrti, nikoli. Ostatně možnosti a hranice vztahu ženy a muže byly i tématem předcházejících filmů Anne Fontaine: Ženy mého muže (2003), V jeho rukou (2005) a Dívky z Monaka (2008).

Scénář, který napsala režisérka společně se svojí sestrou Camille na základě knihy Edmonda Charlese-Rouxe „L’ irrégulière“ (doslova „Nepravidelná“), sleduje po prologu v sirotčinci cestu Chanel přes provinční zakouřený kabaret, nevázanými zábavami hýřící zámek prostopášného šlechtice Étienna Balsana až do jejích prvních pařížských butiků. Kromě několika vizuálně brilantních sekvencí (maškarní bál, korzo u moře), které stojí na takřka snové atmosféře, jsou jeho stěžejními body vztahy Coco se dvěma muži. Vedle Balsana je to anglický průmyslník Arthur „Boy“ Capel. Vztah s „Boyem“ je založen na vzájemné tělesné přitažlivosti, Boyově pochopení a podpoře Chanelina jednoduchého a „mužského“ stylu i sdílené málomluvnosti. Na rozdíl od Coco – jež nemluví moc, ale vždycky řekne to, co si myslí – je ale Boy mlčelivý až příliš, neřekne jí věci, které by rozhodně měl. Vztah s Balsanem je diametrálně odlišný a osobně jej považují za nejzajímavější z celého snímku. Jejich podivná a podivuhodná partnerská (nikoli ve smyslu heterosexuálního páru!) symbióza prochází během děje výrazným vývojem, jejich vzájemná závislost se proměňuje a prohlubuje. Pouto, které mezi nimi vzniká, je láska, jenže ne ta, která se společensky očekává. Velkou zásluhu na tom má Benoît Poelvoorde, který Balsana hraje jako dosti nemožného, někdy až odporného, přesto však sympatického, někdy až neodolatelně.

Jakkoli byl Coco Chanel natáčen záměrně výhradně ve Francii – Paříži a Normandii – vznikl v koprodukci francouzských společností Haut et Court, Ciné@, France 2 Cinéma a amerického studia Warner Bros. A je otázkou, zda a do jaké míry se americký „neviditelný“ nerušivý vyprávěcí styl klasického Hollywoodu ve filmu odráží. Chronologicky lineární děj je každopádně bezproblémový, „hladký“ a nenechává diváka pochybovat. Když si Coco vymýšlí o své minulosti, víme stejně jako ona, že lže. Leckdy zbytečně explicitně slovně vysvětluje – komentuje svoji snahu osvobodit ženu z překrášlených secesních rób, korzetů a klobouků. Vizuální potenciál kostýmů, které vznikly na základě spolupráce s La Maison Chanel a jeho vrchním návrhářem Karlem Lagerfeldem, je tak zbytečně oslaben, někdy až zmařen. Touto vševědoucí narací je film analogií prêt-à-porter, nikoli haute couture.

Silný je snímek ve svém závěru. Snad proto, že tehdy se nejvíce podobá modelům, které Chanel navrhovala. Ne z toho důvodu, že tyto přímo zobrazuje, ale díky tomu, jak je natočen. Je jednoduchý, jednolitý, zároveň si kameraman Christophe Beaucarne hraje se zrcadly a s děleným obrazem i s barvou filmového pásu. Tautou zde hraje výborně, beze slov, na kterých snímek jinak často stojí. Na konci slova ustanou, ne snad proto, že by došla, ale proto, že jich již není třeba.

Fontaine nenatočila film o Coco „během“ Chanel – přesto závěr Coco Chanel svým stylem dává nahlédnout, jak by takový snímek mohl vypadat. Závěrečná sekvence na jednu stranu zpochybňuje a zároveň dává smysl veškerému předchozímu příběhu i ději. Tohle všechno se stalo, muselo stát, aby se zrodil exkluzivní styl Chanel. To, co se stalo před tím, než se z Coco stala návrhářka Chanel, nebylo nic výjimečného, v podstatě variace společenského vzestupu chudé dívky, která ke štěstí přišla díky většímu dílu vlastního přičinění, než je obvyklé. Coco z toho dokázala vytěžit svoji slávu, Fontaine nikoli slušivý, ale poměrně slušný film. Asi jako když si z pánské košile ušijete parádní šaty.

Coco Chanel (Anne Fontaine), Francie, 2009, 105 min, premiéra v ČR 25. 6. 2009