Home

S fotografiemi přírodních krás Yanna Arthus-Bertranda jsme se mohli setkat i u nás na výstavě The Earth From Above. Během patnácti let se mu podařilo shromáždit mnoho zajímavých pohledů z ptačí perspektivy na nádherné útvary zemského povrchu, jež byly prezentovány na fotografických výstavách po celém světě i v televizní dokumentární sérii. Film Home na tuto činnost přímo navazuje a přináší výběr toho nejzajímavějšího, co by mohlo přilákat obyčejného diváka do kina.

Home nepřináší do diskurzu o záchranu planety vlastně nic nového. Pokud se rozhodnete na film jít, dostanete přesně to, co očekáváte. V doprovodu milého a laskavého hlasu vypravěče (Zdeněk Svěrák) se vydáte do exotických krajin, jaké jste většinou neměli příležitost nikdy na vlastní oči shlédnout, aby jste se v závěru mohli dozvědět, že všechny tyto poklady celého lidstva jsou v ohrožení. Ukojeni pohlednicovou krásou záběrů se pak můžete odebrat domů s myšlenkou, že někdo by opravdu už něco měl dělat.

Nerad takto film zjednodušuji a nejsem určitě proti podobně zeleným tématům zaujat. Samotná popularizace těchto závažných problémů je nutná a šíření jakékoli diskuze ve výsledku určitě plodná. Ekologické a klimatické otázky pokládám jako jedny z nejzásadnějších témat, které by se měli začít šířeji a systematičtěji řešit. Home je pro ně takovou dobrou hlásnou troubou, která nikoho nemůže urazit (pan prezident Václav Klaus promine) a věřím, že mnoho lidí jí může být z různých důvodů nadšeno.

Z hlediska dokumentárních snímků je vždy důležitý výběr tématu, který je mnohdy do jisté míry tím hlavním, podle čeho určujeme jeho kvalitu. A podobný případ je i film Home. Kromě svého tématu nenabízí žádné vedlejší cesty pro obohacení divákovy zkušenosti. Přesto je nutno dodat, že snímek žádné takové umělecké ambice ani nemá. Jeho prvotní funkce ukázat pěknou formou aktuální problémy naší planety naprosto přebíjí jakékoli další estetické záměry.

Samozřejmě, ve filmu je spousta krásných záběrů, které jsou ozvláštněny ještě tím, že jsou z velké většiny natočeny z ptačí perspektivy. Jenže ta krása je poměrně jednoúčelová a pochopitelně koketuje až s kýčařinou, kterou lze vidět například v kalendářích a na pohlednicích s přírodními fotografiemi. Všechny tyto obrázky totiž útočí na ty nejvíce bezprostřední citové reakce člověka.

Bertrand se jeví jako dobrý pozorovatel, který našel opravdu jedinečná místa. O něco hůř však působí jako scénárista či dramaturg. Celkem logicky si zvolil chronologický způsob vyprávění, ve kterém nejdříve líčí vznik Země, následně život zvířat, chudých lidí obdělávajících si svoje políčka až skončí u současného městského života. U těchto různých způsobů životního stylu pak hodnotí jaký je jejich vztah k přírodě. Bohužel nedokáže udržet jednolitost snímku a tak neustále přeskakuje z jednoho prostředí do druhého a vrací se k místům, jež nám už předtím ukázal. Jak slabě je film vystavěn vynikne především díky hlasu vypravěče. Záminkou pro přechod k další scéně se často může stát jen jedno slovo z voiceoveru.

Doprovodný komentář v didaktickém duchu sumarizuje základní fakta a někdy používá těžko zapamatovatelné číselné a procentuální údaje. Způsob, jakým prezentuje globální ekologické problémy je však mnohdy reduktivní a smrskává složité otázky do jednoduše znějících tezí, které mají být díky tomu zřejmě přístupnější jakémukoli divákovi. Věřím, že důvody konkrétních problémů mohou být složitější a  například tvrzení, že řeka Jordán přišla o většinu svého toku díky supermarketovému trhu, mi příjde jako opomíjení mnoha dalších významných faktorů, jež měly na pokles její hladiny vliv.

Home je zkrátka potřebnou agitkou, jež je poměrně prvoplánová a zaobalená do pěkných vizuálů, ale nemůžete jí to mít za zlé. Ve srovnání s jinými dokumentárními snímky podobného ražení (například výborná Qatsi trilogie Godfrey Reggia či méně umělecká Earth) však kromě aktuálního tématu nenabízí žádné další hodnoty.

Home (Yann Arthus-Bertrand), Francie, 2009, 120 min, premiéra v ČR 5.6. 2009