Horké zprávy z Cannes #5 Výběr z tiskové konference

Zpětně přinášíme některé z reakcí vítězů a poroty 62. ročníku festivalu Cannes. Nutno s povzdechem podotknout, že obsahem nijak nevybočují z obvyklých formálních projevů vítězů téměř jakékoliv soutěže.

Michael Haneke (Zlatá palma): „Zlatá palma je to nejvyšší ocenění, které na mezinároní scéně můžete získat, takže jsem samozřejmě velmi šťasten. Byly zde náznaky, že můžeme vyhrát, ale stejně tak se mluvilo o filmu Hidden (pozn. red.: Hidden je předchozí film Michaela Hanekeho v canneské soutěži, který roku 2005 Zlatou palmu nezískal), takže je již neberu vážně. Cítíte trochu napětí, když jste pozván na závěrečnou ceremonii, ale řekněme si na rovinu, vždycky nevyhrajete. Pokud budu mluvit o výsledné podobě filmu, jsem spokojený. Ale pokud se díváte  z pozice režiséra, vždy vidíte jenom chyby a doufáte, že si jich ostatní nevšimnou.“

Jacques Audiard (Grand Prix): „Jsem oceněním nadšen. Filmy jsou cestou, jak  zobrazovat svět a já chtěl stvořit nové obrazy. Lidé se mě nepřestávali ptát, jestli nejsem zklamán, že jsme nezískali Zlatou palmu a také na to, jakou hodnotu má cena, kterou jsme odbrželi. Jsme tím velmi překvapen. Proč dělat pořád cavyky? Není moje cena dost dobrá?“

Charlotte Gainsbourg (nejlepší herečka): „Film nemá hranic a já chci pracovat s režiséry, kteří mě zajímají, a to nehledě na národnost. Jsem velmi hrdá, že jsem spolupracovala s Larsem von Trierem, jehož práci obdivuji. Vím, že názory na film jsou rozdílné, ale pro mě je Lars von Trier úžasný umělec.“

Christoph Waltz (nejlepší herec): „Myslím, že role, do které mě Quentin Tarantino obsadil, je na úrovni velkých literárně dramatických postav. Tento film mi tak propůjčil životní energii po třiceti letech kariéry.“

Andrea Arnold (Cena poroty): „Rozhodnutí natočit film pochází od srdce – je to touha ukázat něco autentického. Neděláte to pro diváky, ti jsou pouze hosté, kteří si udělají vlastní názor. Mám rád nezávislé tvůrce, kteří se nestarají o to, jestli se lidem jejich práce bude líbit nebo ne.“

Isabelle Huppert (předsedkyně poroty): „Michael Haneke se opravdově ponořuje do hlubin lidské duše a úspěšně předvádí filosofický film v etnickém stylu. Zůstává v tom správném odstupu od subjektů. Říká důležité věci, ale bez jakéhokoliv poselství; prostě ukazuje věci citlivým způsobem.“