Horké zprávy z Cannes #2 Nejvíce pozornosti na sebe strhl Trier

Každý rok se na festivalu v Cannes najde nějaký film, který dokáže zvednout obecenstvo ze židlí a rozpoutat řadu protichůdných reakcí. Pro letošní ročník nejspíše zůstane nejvíc kontroverzním snímkem nový film Larse Von Triera Antichrist. Jeho snímek je znepokojivý, těžko interpretovatelný a hned po jeho projekci získal mnoho negativních ohlasů. Je to prý příliš kruté, lacině násilné a nepřátelské vůči ženám. A přestože se k filmu staví většina kritiků nepřátelsky, Trier může být spokojen. Lepší virální reklamu na svůj film si totiž nemohl přát. Antichrist je podle některých kritiků spojením Bergmana a Tarkovského, který je však natočen podobným způsobem jako Evil Dead.

Právě zde můžeme najít asi největší důvod, proč je film kritiky zatracován. Nedá se jednoduše vtěsnat do nějaké žánrové škatulky, jež by mohla plnit divákova očekávání. Jeho spojování neslučitelných věcí pak mnoho kritiků zřejmě nedokáže překousnout (co jiného by ale od Triera mohli čekat?). Ve filmu, věnovaném Tarkovskému, se tak například objeví scéna, kdy si žena mrzačí své genitálie. Příkladné smíšení toho, co považujeme za vysoké umění a těch „oplzlých“ žánrů jako je pornografie (slovo „porn“ se v zahraničních recenzích vyskytuje často).

Následná tisková konference (celá je ke shlédnutí zde – doporučuji), které se Trier zúčastnil spolu s hlavními představiteli rolí, byla vedena v poměrně dusné atmosféře. Otázky novinářů směřovaly výhradně na Triera, který jim toho tradičně k filmu moc neřekl.  „Nikomu vysvětlení nedlužím“, řekl a popsal Antichrista jako film, který stojí především na své snové atmosféře. Mimo jiné se označil za nejlepšího režiséra na světě (což vzbudilo vlnu smíchu).

Původní otálení s nákupem práv na Antichrista pro Ameriku se snad ukončí. IFC jednají s Trierem, že by v USA distribuovali kopii filmu, vyžadují však několik změn. Přesto však bude film promítán bez posouzení MPAA, tedy bez cenzury.

Antichrista pak v pondělí doplnila projekce dalšího soutěžního snímku Looking for Eric. Ken Loach vyhrál v roce 2006 Zlatou Palmu s dramatem Zvedá se vítr o odporu Irů proti anglické nadvládě ve dvacátých letech. Tentokát se té samé mety snaží dosáhnout se svéráznou komedií. Ta vypráví o listonošovi jehož životní mizérii se snaží vyřešit fotbalový génius a filozof Eric Cantona. Většina reakcí na něj je optimistická a shodně vyzdvihují dobře napsaný scénář, skrývající perfektní gagy.

V úterý se konečně promítal očekávaný Almodóvarův snímek Rozervaná objetí a italský historický film Vincere (na jehož ukázku jsme nedávno upozorňovali). Film Rozervaná objetí sice ničím nezklamal ale ani příliš nepřekvapil. Nejdražší Almodóvarův snímek vychází ze stylu jeho předchozích filmů a podobných témat, jejichž příběh by měl být o dost propletenější. Ve filmu se dají najít i odkazy k Bergmanovým filmům či Rossellinimu. Vincere se naopak dočkalo smíšených reakcí. Oba filmy však zůstaly poněkud zastíněny obrovskou diskuzí ohledně pondělního uvedení Antichrista.

Z filmů, ucházejících se o Zlatou Palmu, se již promítla zhruba polovina filmů. Na internetu se tedy začínají objevovat spekulace, jaké filmy byly nejlepší a jaký má šanci si prestižní cenu festivalu odnést. Ne vždy se však porota musí s kritiky shodovat a zakončení festivalu může přinést ještě leckterá překvapení. Nadšeně se mluví o romantickém filmu Bright Star a dramatu Fish Tank. Největším kandidátem se však zatím jeví film A Prophet, který byl promítán v sobotu. Jacques Audiard svým snímkem, zasazeným do vězeňského prostředí, sklidil velmi příznivé kritiky, které se shodují, že jde o jeden z nejlepších filmů festivalu. Film sleduje příběh arabského devatenáctiletého mladíka, který je odsouzen na šest let ve francouzském vězení. Ve vězení se však musí podřídit pravidlům, které tam vytváří hlava korsického gangu. Pomalu se začíná vypracovávat a osnovat své vlastní plány.

Dnes se na festivalu promítá nejdelší Tarantinův film – Hanebný Pancharti, jenž vzbuzuje velká očekávání. Po zklamání s filmem Death Proof (část projektu Grindouhse) má Tarantino co napravovat. Prý si ale žádný jeho film ještě nezasloužil tak dlouhou stopáž. Na internetu se již (v době psaní tohoto článku) objevují první recenze a na internetu je ke shlédnutí i tisková konference, která se nese rozhodně ve více optimistickém duchu než například ta Trierova (shlédnout můžete zde). Recenze na serveru ScreenDaily říká, že přestože je film kratší než se původně zamýšlelo, může mít divák problémy udržet po celou dobu pozornost. Ve filmu je tradičně více dialogů než akce a i tentokrát je film směsicí odkazů na jiné snímky. Uvidíme ale co poví další recenze.

Druhým filmem, který má dnes premiéru je Resnaisův film Wild Grass, který by podle některých také mohl získat Zlatou Palmu. Vypráví příběh pana Paleta nebo spíše peněženky, kterou našel na zemi. Od ní se odvíjejí jeho fantazie o ženě, která jí mohla podle něj ztratit. Na první pohled jednoduchý a elegantní snímek si prý žádá více než jedno shlédnutí a je naprosto kouzelný. Ale to uvidíme ještě z dalších ohlasů, které se objeví v dalším reportu.

Na závěr ještě jen zmíním, že Gilliamovo Imaginarium dr. Parnasse má za sebou první projekce pro zájemce o koupi práv. Reakce na něj jsou však spíše vlažné. Novináři si na jeho projekci budou muset ještě chvíli počkat.