Domů » Filmy

Tulpan

Celovečerní hraný debut režiséra Sergeie Dvortsevoye sklidil téměř bez rozdílů pozitivní reakce jak od kritiků, tak i diváků. Přitom zdaleka nejde o snímek, který by se snažil o to být srozumitelný všem a se kterým by bylo nějak jednoduché se identifikovat. Oproti jiným filmům, pracující jak s komediálními tak i dramatickými prvky, působí trochu odlišně.

Tulpan, podobně jako jiné ve světě úspěšné filmy produkované v Kazachstánu (Mongol – Čingischán, Shiza), čerpá svou atraktivitu z exotického prostředí krajiny, do které je příběh zasazen a jež je do jisté míry i původcem všech jejich problémů. Právě tato exotičnost příjemným způsobem ozvláštňuje jinak vcelku jednoduchý příběh a dává mu svou osobitou poetiku.

Příběh sleduje osudy mladíka jménem Asa, jenž se nedávno vrátil z vojny. V kazachšské stepi, kde široko daleko na lidské obydlí nenarazíte, je však těžké postavit se na vlastní nohy, a tak je nucen bydlet v jurtě u své sestry a její rodiny. Problémy však na sebe nenechávají čekat. Nejen, že ho odmítne jediná svobodná dívka v okruhu několika stovek kilometrů, ale také začínají konflikty mezi ním a jeho švagrem. Asovy sny o jeho budoucnosti jsou tak konfrontovány s tvrdou realitou pasteveckého života.

Dvortsevoyův film se tak neustále točí kolem ústředního tématu života jako neplodné existence. Asa nedokáže na svých námluvách u Tulpan jako nápadník uspět a šance, že se mu podaří založit rodinu, zůstanou mizivé. Také ovce nedokážou porodit zdravá a živá mláďata. Asův kamarád, rozvážející v traktoru vodu i potraviny, se o navázání nějakého vztahu ani nepokouší a vyvažuje to vylepováním nahatých ženštin v interiéru svého vozu.

Hlavní postavy zdaleka nejsou představovány jako strůjci svého štěstí. Bezmocně se potácejí ve svých životech bez vyhlídky na nějakou lepší budoucnost. Jejich bezmocnost vůči osudu i sobě samým ještě výstižně podtrhuje zasazení příběhu do stepi, jež je vydána na pospas živelné přírodě a kde často krajinu pustoší tornáda. Asa je bezmocně konfrontován s tím, že si ho Tulpan nevezme kvůli jeho přerostlým uším, jeho švagr zase zjišťuje, že přes veškerou jeho snahu novorozené ovce stejně umírají. A východ z tohoto bludného kruhu způsobí až zásah z nebes, nikoli (snažící se) lidé. Přestože Asovy sny o tom, že se stane pastevcem, odejde do města nebo založí rodinu, se sice nevyplní, nabízí konec jakési vykoupení a smíření člověka se svým osudem.

K úspěšnému zobrazení marné snahy přispívá i výstavba příběhu. Často se scény opakují (dostávají až podobu určitého rituálu) a zesilují tak efekt zacyklení, jež neposkytuje žádné zřetelné východisko. Rozvolněnější narativní struktura dává prostor i částem filmu, které nejsou pro příběh či vývoj postav podstatné, což samozřejmě nemusí každému vyhovovat. Některé scény působí možná až příliš přetaženě a je třeba běžné, že záběr běží ještě notnou chvíli po tom, co herecká akce skončila. To, co Dvortsevoy vypráví, by se stejně tak mohlo vejít do podstatně kratšího filmu, samozřejmě by se ale změnila i estetická funkce jednotlivých elementů. Dlouhé, místy rozklepané záběry jsou například jedním z nich. Tyto záběry přesahují obyčejné zprostředkování pohledu na určitou událost a sami se stávají  estetickým objektem. Záměrně jsou natočeny tak, aby si je divák uvědomoval, cítil jejich nestabilnost a prožíval jejich pohyby.

Co nelze při reflexi snímku opomenout, je pohled do kontextu jeho vzniku. Stojím si za názorem, že existuje „neviditelná“ hodnota uměleckého díla, která je ovlivněná nejen výsledným estetickým působením, ale také znalostí jeho geneze a kontextů (či režisérových názorů a kodexů). Právě v tom je Tulpan výjimečný. Dvortsevoy natáčel na filmový materiál, protože, podle jeho názoru, by natáčení na digitální kameru způsobilo ztrátu koncentrace celého štábu při natáčení. Výsledné záběry, které jsou i několik minut dlouhé, jsou výsledkem dlouhého sledování a odpozorování chování zvířat (ve filmu se se zvířaty pracuje opravdu hodně), které bylo následně natáčeno pořád dokola, dokud se záběr a akce v něm neshodovala s Dvortsevoyovou vizí. Herci byli nuceni na scéně improvizovat, aby jejich reakce byly spontánní a jejich ztotožnění s jednáním postav ve filmu bylo co největší. To platí i v případě scény, kdy Asa asistuje porodu ovce. Celé natáčení bylo také ovlivňováno počasím a štáb třeba čekal celé měsíce dokud nebudou ty správné podmínky, jaké si Dvortsevoy pro konkrétní scénu představoval. Jsou to právě tyto nepsaná pravidla, která mohla být stejně tak docela jiné, jež filmu dávají auru výjimečnosti a originality.

Tulpan je ten typ filmu, jenž vás možná neučaruje na první pohled, ale čím víc na něj budete vzpomínat a číst o něm, tím víc vás bude moct oslovit.

Tulpan Německo/Švýcarsko/Kazachstán/Rusko, 2008, 100 min, premiéra v ČR 7. 5.2009;

Doporučujeme

Odejít a odpovědět

Přidat příspěvek níže či na něj upozornit ze své vlastní stránky. Můžete také sledovat tyto komentáře přes RSS.

Udržujte pravidla diskuze. Vyjadřujte se k tématu. Žádné spamy.

Můžete použít tyto tagy:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Tato stránka podporuje systém Gravatar. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Poznámky

Tento příspěvek byl napsán uživatelem dne 11. 5. 2009 ve 22.07 a zařazen do kategorie Filmy ..

Můžete příspěvek okomentovat nebo na něj upozornit ze své vlastní stránky. Pro aktuální přehled o diskuzi, můžete sledovat tyto komentáře přes RSS.

Toto je Gravatar-enabled weblog. Pro vytvoření svého vlastního avataru (ikonky) se stačí registrovat na Gravatar.

Nejnovější komentáře

Creative Commons License

Kalendář



Pro kompletní výhled přejděte na stranu kalendáře.