DVD Persepolis

Marjane Satrapi původně začala psát svoji autobiografickou knihu, podle níž vytvořila komiks, a ten nakonec ve spolupráci s režisérem Vincentem Paronnaudem přetvořila v animovaný film, ověnčený mnoha oceněními, například Cenou poroty v Cannes 2007. Jednoduchá černobílá animace není nijak přehnaně sofistikovaná, ale ve své jednoduchosti je funkční a sdělná. Podobně jako v komiksu “Maus“ Arta Spiegelmana i Marjanne Satrapi umí využít prostředky média (jak komiksu, tak i filmu), jeho klišé k efektivnímu vyprávění a to, co by musela složitě popisovat slovy, ukáže v jednom obrázku/záběru. Tímto dojde někdy i k dějovému zjednodušení nebo schematizaci, ale toho si je Satrapi vědoma. Jejím záměrem také není podat komplexní a objektivní zprávu o politických změnách v Íránu, ale naopak čistě subjektivně vyprávět svůj příběh.

Revoluce zastihne Marjane ještě jako malou, asi osmiletou holčičku, která vnímá svět jednoduchým černobílým prizmatem, a tak se s partou kamarádů domluví na syna bývalého vězeňského dozorce. Tato scéna, stejně jako převážná většina dalších, je podána s milým úsměvem, rozhodně nejsou vnímány nijak vážně. Strýčka, který se vrátí z vězení, ale následně je zatknut a popraven novým režimem, vnímá Marji jako hrdinu. Po jeho smrti ale nesetrvává na místě, aby truchlila, ale naopak přistupuje k dalšímu vyprávění.

Snímek rozhodně nemá ambice oznamovat nějakou univerzální pravdu, ale hlavní sdělení, jež mezi řádky dostaneme, poměrně přesně, avšak bez hodnocení, pojmenovává problém. Marjane, kterou jako čtrnáctiletou poslali rodiče studovat do Vídně, je zároveň odsouzena zůstat rozkročená mezi dvěma světy, dvěma kulturami, íránskou a západní. Ve filmu toto není ani jednou řečeno, ale ze situací v něm obsažených jasně cítíme vykořeněnost navzdory úsilí někam patřit. Snaha toto vše sdělit byla pro autorku možná hlavní motivací k práci na vlastní biografii.

Marjane Satrapi, ač je tento snímek jejím debutem, rychle pochopila filmovou řeč, jejíž prvky již využila při tvorbě komiksu a velmi schopně podala děj s plným využitím prostředků vyprávění animace i samotného filmového média. Režisérka umí šikovně využívat popisu obrazem (například ženy, které kontrolují Marjane s nápisem na zádech “Punk is not ded“, vypadají jako přízraky, díky animaci není třeba žádného slova vysvětlení). Rozhodně by snímek mnoho utrpěl, pokud by byl hraný, nehledě na to, že by velmi snadno mohl sklouznout k pathosu nebo k různým klišé, čemuž se režisérka šikovně vyhnula.

České vydání Persepolis se objevilo skoro tři čtvrtě roku po tom americkém a je zároveň prvním snímkem nové Edice Respekt. Na samotném disku nenajdete nic moc navíc; bonusy jsou trailery k filmu ve verzi francouzské i české, které ale není problém shlédnout například na Youtube. Co se týče titulků a jazykových verzí, máte možnost si vybrat pouze české titulky a původní, tedy francouzské, znění. Menu je poměrně jednoduše uděláno, podkresleno písní ze soundtracku. Osobně jsem měla strach z toho, jak kvalitní budou velké černé plochy, které ve filmu převládají, na obrazovce, ale jak na laptopu, tak na televizi byl obraz velmi slušný. Samotný obal DVD vypadá podobně jako z edice Reflexu nebo Lidových novin, tedy papírový otevírací.

Persepolis, Francie / USA, 2007, 95 min, premiéra v ČR 29.11.2007, DVD 14.4.2009